Řekni mi, jak ošklivý jsem #12 2/2 (KONEC)

15. srpna 2012 v 20:27 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem

Je to tu. Konec jednoho příběhu o dvou lidských duší, které u sebe našli vzájemnou pohodu, vzájemné pochopení a nejspíš i lásku. Konec možná překvapí, i když možná ne, každopádně je to takhle plánované už od prvního dílu a byla by škoda to měnit. :) Znovu a zase děkuji za všechny komentáře u dílů a i za tu trpělivost, když jsem skoro rok nepřidala další díl. Děkuji moc!


,,Ale ne..." zašeptal a krátce se podíval na svůj mobilní telefon. Točil se díky vibracím dokolečka.
Hope Toma přestala líbat a sjela mu rukama z krku na ramena.
Tom se pro telefon natáhnul a hovor přijal.
,,T-Tome?"
,,Nevybíráš si zrovna dvakrát nejlepší čas, Elizabeth," vydechnul. Podíval se na Hope omluvně. Ta se lehce usmála.
,,Musíš mi pomoct, Tome. Musíš... něco udělat. Bojím se.
Nic nevidím. Prosím."
Tom se zamračil. Z telefonu byl slyšet pláč.
Hope se na něj nechápavě podívala.
,,Kde jsi? Co se stalo?" zeptal se Tom Elizabeth.
,,V nějaké dodávce. Prý jedeme za město. K té staré... továrně. Tome, mám strach."

Tom slezl z Hope a posadil se na kraj postele.
Hope se posadila vedle něj a pozorovala ho.
On si opřel loket o koleno.
,,S kým tam jedeš? Co se sakra stalo?" vyptával se nervózně.
,,Jack... on... chce mě prodat jako prostitutku. Pomož mi, prosím."
Tom se podíval na telefon, ze kterého se náhle začalo ozývat tůt-tůt- tůt. Pak se podíval na Hope, která čekala, co řekne.

,,Elizabeth unesl její milenec. Chce ji prodat jako prostitutku," řekl a rychle se začal oblékat.
,,Panebože," vydechla Hope a také se začala oblékat.
Tom vyletěl z pokoje a vzal spícího Sebastiana i s dekou.
Hope jej následovala. Oba šli rychlým tempem k autu.
,,Odvezeme ho k chůvě. Bydlí kousek odtud," řekl Tom, když si dal pás. Velmi rychle zamířil do ulice, kde bydlela Sebastianova chůva. Sebastianovo hlídání obstaral třemi větami. Chůva se na nic neptala. Viděla, že má Tom naspěch. Jakmile usedl zpět do vozu, Hope se na něj podívala.

,,Musíš se trochu uklidnit nebo nabouráme," řekla.
Tom se zhluboka nadechl.
,,Zkurvený Jack," bouchnul naštvaně do volantu.
Hope se zamračila. Podívala se před sebe.
Jack Swan, prolétlo jí hlavou.
,,Jack? Jack Swan?" řekla nahlas. Střetla se s Tomovým pohledem.
,,Jo, myslím, že jo. Ty ho znáš?" podivil se.
,,Jan mi jednou říkal, jestli ho neznám, že je na něj vydán policejní zatykač. Teď už vím proč," vydechla.
Tom nastartoval.
,,Měli bychom si pospíšit," řekl a šlápnul na plyn.
Hope se chytla držátka nad okýnkem. Zavřela prudce oči.

...

Dojeli s Tomem až k samotné továrně. Stála tam dodávka a taky Janovo auto.
Tom vypnul okamžitě světla.
,,Je tu Jan," špitla Hope a otevřela dveře. Potichu z auta vylezla.
,,Co tu děláš?" ozvalo se za ní okamžitě. Otočila se. Po půl roce se střetla s Janem tváří v tvář.
,,Já... jsem tu s Tomem," odpověděla.
Tom vylezl z auta a podíval se na Jana.
,,Aha, tvůj milenec," odfrknul si Jan.
Tom si s Hope vyměnili pohledy.
Všichni tři na sebe hleděli a bylo několik minut ticho.
Hope se podívala do země a zabouchla dveře od auta. Bylo jí trapně.

Tom ticho prolomil.
,,Ten Jack unesl mou ženu. Jsou uvnitř," řekl. Díval se na Jana.
Jan přikývl.
,,To by hlupák neřekl. Neměli byste tu být. Ani jeden."
,,Zůstanu tu. Uvnitř je matka mého dítěte, nemůžu jen tak nečinně jet domů," řekl Tom trochu podrážděně. Jan se mu nelíbil. Vůbec se mu nelíbil. Nechápal, co na něm Hope mohla vidět. Teď ale nebylo místo pro žárlení. Stejně měl v hlavě jen jediné - zachránit Elizabeth.
,,A co jako chcete dělat? Hrát si na hrdinu a vtrhnout dovnitř?" odseknul Jan. Neměl rád, když mu někdo mluvil do jeho práce. Obzvlášť někdo, kdo mu přebral jeho ženu.
Hope Toma chytla za ruku a ten se vyškubnul. Zarazila se a podívala se na Jana.

,,Prosím, udělej něco, volala celá ubrečená," poprosila ho. Od Toma šla raději dál.
On se rozhlížel.
,,Nebojte se. Udělám to, co musím. Běžte se schovat támhle za ty bedny," řekl Jan a ukázal na pár velkých beden u jeho auta. Byly bezpečně daleko od továrny.
Hope tam ihned zamířila.
Tom chvíli váhal, ale Janův povrchní pohled jej donutil Hope následovat. Oba se schovali za bedny. Na Jana už neviděli.
Hope si sedla na zem a zády se o bedny opřela. Zavřela oči.

Tom se ji chytil za ruku.
,,Mám strašný strach," svěřil se.
Hope si teď úplně připadala jako pouhá psycholožka. Nenechala se zmást city a začala uvažovat racionálně.
,,Jan je dobrý policista. Dělal takových akcí několik, dobře to dopadne," řekla konejšivě.
Tom se na ni podíval.
,,Děkuju, že jsi tu se mnou. Vážně nevím, co bych bez tebe dělal," řekl upřímně.
Hope otevřela oči a zadívala se do těch jeho.
,,Neděkuj. Jsem tu s tebou ráda a doufám, že se Elizabeth nic nestalo. Už kvůli maličkému," řekla něžně. Pohladila Toma po tváři.
,,To já doufám taky," pošeptal a zavřel oči.

...

,,Kam mě neseš, ty blázne?" smála se Elizabeth, když ji Tom ,,ukradnul" ze svatební hostiny a v náručí nesl kamsi.
,,Uvidíš, miláčku," mrknul šibalsky.
Elizabeth se jej pevněji chytila a dívala se na jeho tvář. Byla dokonalá. Nikde žádná stopička po akné nebo po vráskách. Jen pár roztomilých malých jizviček z dětství, které jeho krásu ještě víc vylepšovaly. Usmívala se. Byla ta nejšťastnější žena na světě.

,,Jsme tu," hlesl hlasem Tom, když vešel do místnosti. Postavil Elizabeth na její nohy. Místnost byla osvícená vánočními světélky a voněla po skořici a pistácií.
,,Co to má být?" zašeptala Elizabeth do ticha. Rozhlížela se a nemohla se vynadívat.
,,Jen naladění atmosféry. Musím ti říct něco, co chci, aby sis zapamatovala," pošeptal jí Tom do ucha.
Nechala se obejmout a propletla jejich prsty. Přikývla, aby Tom mluvil.
,,Dnes je den, kdy jsme si řekli své ano. Den, který navždy spojil naše životy. I když se jednou tohle všechno může pokazit nebo vytratit, vždycky budeš zaujímat místo v mém životě a srdci. Možná se na pár dní, měsíců či roků schováš, ale pak... mi zase začneš chybět. Vím to," pošeptal.
Elizabeth na něj natočila hlavu a dojatě se usmála.
,,Miluju tě, Tome, a kdybychom se od sebe oddálili, vždycky budu hledat cestu, jak se k tobě vrátit zpět."

...

Po půl hodinovém sezení v tichosti se po továrně začali ozývat zvuky pistole. Hope si tajně přála, aby Jan neutrpěl nějaké zranění. Totéž přála i Elizabeth. I když ji neměla ráda, pořád to byla matka Sebastiana a kus života Toma.
Oba dva vykukovali z póza beden a čekali, co se začne dít dál. Pár chlápků vyběhlo z továrny a utíkalo k autu. Policejní auta se rozhoukala a na silnici začala parádní honička aut. Kdyby to Hope a Tom viděli ve filmu, nejspíš by to ignorovali a věnovali se sobě navzájem, ale teď, když se oba třásli strachy z toho, kde jsou jejich druhé polovičky, nemysleli na to, co mezi nimi vzniklo. Tom si přál jediné. Přál si, aby už konečně viděl Elizabeth v pořádku vycházet z továrny.

,,Támhle," řekla náhle Hope a zvedla se.
Tom se zvednul taky a podíval se stejným směrem, kterým se dívala ona. Spatřil Elizabeth a rozběhl se k ní.
Elizabeth vyšla z továrny, za ní se objevil obří dým. Kašlala a nemohla popadnout dech.
Hope běžela za Tomem.
Jan vylezl hned po Elizabeth. Držel se za krvácející rameno.
,,Elizabeth," křiknul Tom. Chytil Elizabeth pevně do náruče a sevřel ji.
,,Panebože, žiješ," zašeptal s úlevou.
Elizabeth se mu rozplakala v náruči. Pevně se jej chytla.
Začal jí bezmyšlenkovitě slíbávat slané slzy z tváří a pak spojil své rty s jejími.

Hope se zastavila. Zamrkala a dívala se na Toma s Elizabeth, jak se vroucně líbají. Zavrávorala. Bylo to dojemné a... bolestivé.
Tom svou ženu objímal, líbal a tisknul na sebe. Hrozně se o ni bál. Skoro nedýchal, když se dozvěděl, že je v ohrožení života.
,,Měli bychom jít, přijede pro ni sanitka," řekl Jan Hope a chytil ji kolem ramen. Moc dobře viděl její oči, které se snažily potlačit slzy.
Hope jen kývla. Nechávala se odvádět Janem a v duchu se loučila s Tomem, pro kterého v tu chvíli neexistovala. Jakmile se posadila do sanitky, kde Jana začali ošetřovat, zadívala se do čistě bílé podlahy a zavzpomínala.

...

,,Opatrně, vyliješ to!" napomenula Hope Toma, když dělal blbosti s láhví šampaňského. Chodil po kuchyni s láhví na čele a zkoušel, jak dlouho mu láhev na hlavě zůstane stát. Smál se stejně jako Hope. Měli v sobě už pár skleniček, a protože oba moc nepili, rychle jim alkohol stoupnul do hlavy.
,,Jsem kouzelník," zasmál se Tom a láhev si z čela sundal. Položil ji na kuchyňskou linku a posadil se zpátky k Hope, která ho s širokým a upřímným úsměvem pozorovala.
,,Čemu se tak culíš?" zeptal se. Olíznul si suché rty. Trochu ho to znervóznilo.
,,Víš, co je dneska za den?" podepřela si Hope bradu rukou.
Tom zakroutil hlavou.
,,Řekla bych... naše první výročí," pošeptala. Rty se jí opět zvlnily do širokého úsměvu.
Tom se plácnul do čela.
,,A jo. A já na to úplně..." odmlčel se. Nahodil zoufalý výraz, ale hned potom se v jeho tváři usadil šibalský výraz.
,,Nezapomněl jsi," vydechla Hope nadšeně.
Tom se zvednul a ukázal prstem, ať zůstane sedět. Na chvíli zmizel a poté se vrátil s pugetem lilií a krabičkou.

Hope se zvedla a podívala se na květiny.
,,Tome, ne..." řekla zamítavě. Nemohla přijmout takovou nádheru.
Tom razantně zakroutil hlavou, ať nezkouší protestovat.
,,Jsou jen tvé, protože si je zasloužíš. Pomohlas mi. Pomohlas mi překonat to nejtěžší v mém životě. A navíc... jsi to se mnou už několik měsíců vydržela," řekl. Lilie Hope podal.
Hned sklonila hlavu a natáhla do nosu tu úžasnou vůni květin.
,,Jsou překrásné," vydechla a narovnala se.
,,Na tebe nemají, věř mi," usmál se Tom a podal Hope otevřenou krabičku.

Uvnitř sametového polštářku se třpytil malý přívěšek. Byla to srdíčka, která do sebe navzájem pasovala a doplňovala se.
,,Jak komický dárek," řekl Tom potichu.
Hope zakroutila hlavou.
,,Ne. Je překrásný. Je... jako ty. Bože, děkuju moc. Všechno je to neuvěřitelně krásné," pošeptala. Nemohla skoro ani dýchat, natož aby ze sebe vydala kloudnou větu.
Tom se jí podíval do očí.
,,Ještě něco," pošeptal.
,,Co?"
,,Miluju tě."

...

Hope se mlčky podívala z podlahy sanitky ven.
Tom právě vedl Elizabeth k jeho autu. Držel ji ochranářsky kolem ramen.
Hope si s ním naposledy vyměnila pohled. Nedokázala popsat, jaký ten pohled byl. Věděla jen jediné. Jejich terapie a krátká společná životní linie skončila a ona pouze doufala, že alespoň jeden z nich bude po zbytek života šťastný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dee | Web | 15. srpna 2012 v 21:22 | Reagovat

Ach. Z toho co jsi naznačovala už dříve jsem si myslela, že to tak dopadne :-(
Ale chudinky Hope mi je fakticky líto..
Ať to ale dopadlo jakkoli, jsem ráda, že jdi se vrátila a povídku dopsala! A těším se jestli se tu objeví další! :D

2 báři | Web | 16. srpna 2012 v 3:28 | Reagovat

Božínku, konec, ani se mi nechce věřit. Už teď se těším na tu další, kterou tady zveřejníš. :)

Nějak jsem se obávala, že bude smutný konec. Je jasné, že obavy v Tomovy probudily ty staré city, kvůli kterými si ji bral. Ale Hope je mi opravdu líto, protože tohle je snad ještě horší, než kdyby se s ní rozešel kvůli nějaké další. Jako by byla jen dočasná záplata. No, každopádně ti moc děkuji, že jsi to dopsala, já jsem snad ani nedoufala, že se to kdy stane. Boží povídka. Moc hezky napsaná, dobře se četla, což se ne všem autorkám daří. Paráda, prostě paráda. :)

3 Shadow. | Web | 16. srpna 2012 v 8:49 | Reagovat

[1]: Objeví se snad brzo. :) A Hope se z toho určitě dostane, když je to ta psycholožka. ;)

[2]: Já moc děkuju za tolik chvály! :)

4 Slečna A. | Web | 16. srpna 2012 v 17:48 | Reagovat

ZA TENHLE KONEC TI HROZÍ POŘÁDNĚ NA PRDEL, to už víš. ;) :DD

5 Shadow. | Web | 16. srpna 2012 v 18:35 | Reagovat

[4]: Prosím Tě. :D

6 Lena | 27. srpna 2012 v 11:59 | Reagovat

Wow, tahle povídka se ti opravdu moc povedla! Ten konec mě chytl za srdce. Vůbec jsem nečekala, že by Hope nakonec opustil a vrátil se k El. Je pravda, že se říká "stará láska nerezaví" a zřejmě ty city k ní mu zase vyplavaly na povrch. Chudák Hope. Ale konec moc pěkný, i když trochu otevřený. Ne vždy všechno končí happyendem. Taková je realita. Jsem ráda, že píšeš další povídku. :)

7 Shadow. | Web | 27. srpna 2012 v 16:26 | Reagovat

[6]: Děkuju moc! :) Ano, realita je krutá. Navíc tento konec byl plánovaný už od začátku, tak... se mi ho nechtělo ani nějak měnit. O:) Každopádně moc děkuju za pochvalu.

8 katie (vila z myromance) | Web | 24. září 2012 v 1:25 | Reagovat

Asaa tys to dopsala!!! Jsem na tvem blogu po hrozne dlouhe dobe.. nevim ani zda si me pamatujes.. ale aaa.. musim si to precist hned jak budu mit cas :-) .. coz bude ve ctvrtek ale jak se tak znam prectu to uz zitra :-D

9 katie butterfly | Web | 25. září 2012 v 2:27 | Reagovat

Buuu jak jsi jim to mohla udelaat.. jak jsi to mohla udelat meee.. takovou dobu cekam na dalsi dil a ono to skonci takhlee :-D
Jako krasne napsany o tom zadna :-) jen proste ja jsem na ty sladaky no :-)

10 Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 8. května 2013 v 14:40 | Reagovat

Och...tak takýto koniec som naozaj nečakala. Wow! Úžasný príbeh...Júúú :) Idem na ďalší. :) Som rada, že som sa konečne pustila do čítania tvojich poviedok. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.