Bezvědomí #3

26. srpna 2012 v 15:00 | Shadow. |  Bezvědomí


,,Tome, ne!" vykřikla Nina a v její tváři bylo zděšení. Vše se odehrálo hrozně rychle. Ozvala se jen obrovská rána. Skleněná deska se pod Tomovými zády rozletěla na statisíce malých kousků skla.
Tom zůstal ležet u krbu. Hlava se mu točila a cítil svou krev, jak mu stéká po týle. Celý kamenný roh byl od krve. Od krve Toma.
Nina k němu doběhla a klekla si.
,,Miláčku, slyšíš mě?" ptala se. Strašně zmatkovala.
Tom otevřel pusu, ale žádný hlas z něj nevycházel.
,,Lásko, slyšíš mě? Zavolej sanitku, tati, dělej!" křikla na svého otce. Podepřela Toma.
,,Bude to dobrý, zlato. Vydrž. Bude to dobrý," šeptala se slzami v očích.



...


Nina si odkašlala.
Tom hypnotizoval svou bílou peřinu. Nevěděl, co má říct. Upadl do kómatu jen proto, že se bouchnul do hlavy? Připadalo mu to nesmyslné a nespravedlivé. Prospal pět let svého života. Prospal... Ninu. Podíval se na ni.

,,A my dva? Je to už dlouhá doba, přiznávám. Nějak jsem to všechno zaspal," pokusil se to zjednodušit. Bohužel to ani jemu nepřipadalo vtipné.
Nina se odhodlala podívat se mu do očí.
,,Chci být k tobě upřímná, Tome. Bylo... opravdu hodně těžké se s tou nehodou vyrovnat, hodně jsem si to vyčítala, tys mi chyběl a... byla jsem osamělá," zašeptala.
Tom se zase podíval jinam. Tohohle se bál nejvíc.


...


Nina vešla do nemocničního pokoje. Byl deštivý den, tak odložila deštník do rohu a sundala si trochu promáčený kabátek.
,,Ahoj, zlato," pozdravila spícího Toma jako vždycky. Posadila se na židli u jeho lůžka a chytila jej za ruku. Doktor říkal, že bylo velice pravděpodobné, že pacienti v kómatu cítili doteky a slyšeli hlasy. Prý bylo hodně důležité, aby se udržoval stálý kontakt se spící osobou. Mohlo to do budoucnosti pomoct jeho paměti. Nina to brala hodně na vědomí a chovala se k Tomovi, jako by jí doteky a rozhovory oplácel.
,,Dneska s tebou potřebuju probrat velkou věc," nadechla se.
,,Víš, je... hrozně těžké být v bytě, který jsme vybírali spolu, když ty tam nejsi. Já... cítím se hrozně sama. Navíc je všude tvá vůně, tvé fotky, tvé věci a... mám z toho deprese, když vím, že jsi někde jinde," pokračovala odhodlaně. Snažila se potlačit slzy, ale stejně jich pár vytrysklo a putovalo po její smutné tváři.
,,Prodala jsem ten byt, Tome. Dnes jsem s novými majiteli uzavřela smlouvu. Našla jsem si nový, o trochu menší, blízko tebe," usmála se lehce. Slané slzy si setřela dlaní.
,,Bude to tak lepší, věř mi," dodala potichu. Pohladila Toma po tváři. Vypadal tak klidně a nevinně.


...


,,Děkuji moc. Hodně to pro mě znamená," poděkovala Nina zdravotní sestřičce, když jí donesla horký čaj. Požádala personál, zda by u Toma nemohla zůstat celou noc. Nesmělo se to, ale zdravotní tým nemohl odolat mladé lásce a péči, kterou Nina Tomovi dávala.
,,Nemáte zač. Kdybyste cokoliv potřebovala, budeme v sesterně, stačí za námi dojít," usmála se sestřička a potichu odešla.
Nina se podívala na Toma. Vypadal spokojeně. Přístroj kontroloval všechny jeho životní funkce, tak neměla strach, že se s ním něco děje. Přístroj by dal vědět. Opatrně propletla své prsty s jeho a druhou ruku mu položila na hruď.

,,Zůstanu tu přes noc, protože ti něco musím říct. Něco, co by se ti nelíbilo, kdybys byl vzhůru, ale ujišťuju tě, že kdybys byl, nikdy bych to neudělala," začala šeptat. Stále pozorovala jeho poklidný výraz ve tváři.
,,Víš, jak jsem ti už několikrát říkala, jsem sama, jsem osamělá a chybíš mi. V novém bytě je to bezva a... zkrátka... mám rande. Jmenuje se Christian a je... docela pohledný. Je to můj nový soused," pokračovala.

V její tváři se objevilo zoufalství. Naivně doufala, že když se Tomovi přizná, on konečně otevře oči a řekne jí, že už je zase s ní, ať to nedělá.
Tom však nic neudělal. Dál klidně ,,spal" a nejevil nějaké náznaky toho, že Ninu vůbec slyší. Ona se rozplakala. Bylo toho na ni tolik, že už nedokázala držet své emoce. Christian byl milý, byl ohleduplný a trpělivý, ale Toma milovala. Nedokázala se ho jen tak vzdát, zahodit všechnu naději, kterou stále měla.


...


,,Slyšel jsem to," prolomil ticho Tom.
Nina se na něj podívala překvapeně.
Tom svíral peřinu a díval se do blba.
,,Měl jsem několik snů a taky jsem slyšel hlasy. Myslel jsem ale, že to všechno patří do těch snů," vydechl.
,,Moc mě to mrzí, Tome. Nechci, aby sis myslel, že... že tě jen tak nechám na pospas osudu. To v žádném případě. Postarám se o tebe," řekla Nina.
Tom se na ni konečně podíval. Jeho pohled byl zlomený.
,,Nechci, aby ses o mě starala z pocitu viny. Je mi jedno, kde skončím," odmlčel se, ,,bez tebe to stejně nemá cenu."
,,Tome," vzala něžně jeho ruku. Schovala ji mezi své dlaně a příjemně hladila, ,,chci se o tebe postarat, protože mi na tobě záleží pořád stejně jako před pěti lety," uvedla na pravou míru.
,,Ale už máš svůj život. Nový život. A já ti do něj nemůžu jen tak vstoupit a přidělávat ti starosti. To bych ti nikdy neudělal," namítal.
Nina se lehce usmála. I když se Tom vyjadřoval statečně, ona věděla, že má strach z toho, co bude. Nikdy by jej nenechala samotného. Už si prošel hodně překážkami ve svém životě a ona mu s těmi dalšími chtěla pomoct.

,,Prostě tě nenechám tady, ani jinde v ústavu. Budeš bydlet se mnou," řekla rázně.
,,A s tvým přítelem," podotknul Tom, ,,což je absurdní."
,,Christian je v pohodě. Věřím, že si budete rozumět," usmála se lehce.
,,Pokud máš pořád stejný vkus jako kdysi, je možný, že bude stejná povaha jako já," rýpnul si.
Nina zakroutila hlavou. Byla na tohle připravená. Čekala výčitky, Tomův hněv a ignoraci. Byl v tom totiž přeborník.

...

,,Líbáš božsky," zašeptal Lukas a pohladil Ninu po zmrzlé tváři.
Nina se zachvěla. Jeho prsty byly příjemné teplé a její tvář pod tím dotykem tála. Stydlivě se usmála a naposledy Lukase objala.
,,Zase zítra," pošeptala mu do ucha a odtáhla se. Vydala se ze školy domů. V hlavě měla jen jednu osobu - Lukase.
,,Líbáš božsky," ozval se za ní ironický hlas. Zastavila se a otočila. Kdo jiný to mohl být než Tom. Hodila oči v sloup.
,,Od kdy posloucháš takové rozhovory, cassanovo?"
,,Od té doby, co se taháš s Lukasem, primadono," odseknul.
,,Hele, to už přeháníš. To, že chodím s Lukasem, neznamená, že se nemohu vídat s tebou, jasné?! Nechápu, proč jsi uražený. Tohle trvá několik dní a já na to fakt nemám náladu," řekla Nina rozhořčeně.

Tom ji už několik dní ignoroval, a když už s ní mluvil, nebyl to moc hezký tón. Nechápala proč. To, že přeci začne chodit s o rok starším klukem, nemůže kamarádovi vadit.
,,Je mi jedno, s kým chodíš," řekl Tom a frajersky založil ruce do kapes.
,,Fajn! Pak se nechovej jako idiot," řekla Nina podrážděně a pokračovala v cestě domů.
Tom kopnul do pár šutrů. Strašně ho štvalo, že Nina chodí s Lukasem, ale přísahal si, že se nepřizná. Miloval ji, ale své city nechtěl dát najevo.


...


,,Tak výsledky dopadly moc dobře. Paměť se časem určitě vrátí, pokud se vrátíte ke své denní rutině, kterou jste měl, než jste upadnul do hlubokého spánku. Třikrát týdně budete dojíždět na rehabilitace s nohama a brzo budete určitě chodit alespoň o těch berlích. Hlavu vzhůru, pane Kaulitzi, máte před sebou dlouhou cestu, ale společnými silami to jistě zvládneme," řekl doktor. Nastal ten den, kdy měli Toma pustit domů. I když domů... on žádný domov neměl, takže to nějak nehrotil.
Nina stála u něj a přátelsky ho držela za ruku. Když se na ni podíval, usmála se.
,,Vozík vám prozatím půjčíme. Víme, že to je dočasné. Je to něco jako ortéza, dalo by se říct. Ta se také nemocnici vrací, pokud si ji nekoupíte," pokračoval doktor.

Tom jej moc nevnímal. Připadal si jako ubožák, co nemá na to, aby sám chodil, sám vykonal životní potřeby, sám žil.
,,My to zvládneme, nebojte se. Na rehabilitaci přijdeme určitě včas," usmála se Nina. Byla strašně ráda, že Toma mohla konečně odvést k sobě a postarat se o něj.
,,Já v to taky věřím. To bude ode mě všechno. Opatrujte se, Tome," usmál se doktor, podal si s Tomem ruku a v doprovodu dvou sester odcházel.
Nina vzala Tomovu tašku.

,,Myslíš, že máš vše?" zeptala se pro jistotu.
,,Mám, neboj," odpověděl Tom. Odbrzdil si vozík.
Nina mu otevřela dveře a on vyjel na chodbu. Byly to sotva dva dny, co se vozík naučil ovládat vlastníma rukama. Nohy ho moc neposlouchaly, takže mu nic jiného nezbývalo.
Nina se ještě rozhlédla po pokoji a zavřela dveře. Šla za Tomem, který jel k výtahu. Společně se svezli dolů a mířili na nemocniční parkoviště.

,,Páni, BMW X5 v celé své šedivé kráse," pronesl Tom, když uviděl, k jakému autu společně s Ninou míří.
,,Jo. Je to mé vysněné auto," uculila se Nina.
,,To's musela vyhrát dva miliony, ne?" zasmál se.
Nina zakroutila hlavou.
,,Není mé jako úplně. Já mám svou modřenku před bytovkou. Je Christianovo," ujasnila.
Tom se ihned zatvářil kysele. Pomyslel si, že to je Christianova přednost, na kterou Ninu sbalil. Její vysněné auto.
,,Tak to jo," řekl odměřeně.
Nina si jeho tónu moc dobře všimla.
,,Nech toho. Taky jsi se v něm chtěl vždycky projet. Dnes máš možnost," řekla.
,,Chtěl, ale ne zrovna v takovým, které patří přítelovi mé přítelkyně. Teda teď už bejvalé," zamumlal.

Nina auto na dálku odemkla a otevřela dveře na místě spolujezdce. Tom najel hned vedle auta a s pomocí Niny se dostal na sedadlo vedle řidiče. Nina mu dala pás a Tom si ho zapnul. Ona mezitím složila vozík a uklidila jej do prostorného kufru, které auto mělo. Sedla si za volant a nastartovala.

,,Wow, fakt je to slast pro uši," uznal Tom, když nepatrně slyšel motor vozu.
Nina se usmála. Věděla, že to Toma dostane. Chtěla pro něj menší slavnostní odvoz.
,,Ano. Je opravdu skvělé. Chris na něj nedá dopustit," řekla a vyjela z nemocničního parkoviště. Podle předpisů se zařadila do vozovky a mířila k ústavu pro tělesně postižené, kde měla nějaké další vyřizování.


...


,,Kam to vlastně jdeme?" zeptala se Nina a máchala kolem sebe rukama. Měla zavázané oči tmavým šátkem, takže neměla šanci cokoliv vidět. Tom ji vedl - pro ni - do neznámého místa.
,,Uvidíš. Bude se ti to líbit," usmál se. Po chvilce zastavil a vzal Ninu za ruku.
,,Teď se trochu skloň, prosím," řekl. Ozvaly se dveře od nějakého auta. Tom je otevřel.
Nina se sklonila, jak požádal.
,,Co to je za auto?" ptala se zvědavě.
Tom ale neodpověděl. Namísto toho Ninu posadil opatrně dovnitř vozidla.
,,Dobré? Nebouchla ses?" staral se. Natáhnul jí pás přes tělo a zacvaknul ho.
,,Ne, jsem v pohodě. Můžu si už sundat ten šátek?" zeptala se a bezpečnostní pás ohmatala prsty.
,,Ne, zlato. Vydrž, hned budu sedět vedle tebe," usmál se Tom a auto obešel. Sednul si na místo řidiče a nastartoval. Rozjel se a mířil na místo za městem, které bylo vyvýšené. Byla tma, takže celé osvícené město se přesně tam ukazovalo ve své noční kráse.

Když vyjel prudký kopec, zaparkoval na rovince a odpásoval se.
,,Haló? Jsem pořád tady a nic nevidím," prohlásila Nina, když vypnul rádio.
Tom se zasmál. Naklonil se k ní a šátek jí rozvázal.
Nina zamrkala a rozhlédla se.
,,Páni," vydechla, ,,to je překrásné," dodala. Hned na to se zamračila a do sekundy zase zeširoka usmála.
,,My jsme..." nemohla to ze sebe dostat.
Tom s úsměvem přikývnul.
,,Ano. Ve tvém vysněném autě a díváme se na noční město," mrknul, ,,všechno nejlepší k narozeninám, Nino," dodal.
Nina se k němu naklonila.
,,Děkuju moc. To je moc pěkný dárek. Děkuju," pošeptala a políbila ho.
,,Miluju tě," vydechnul jí Tom do úst, když se líbali.
,,Já tebe taky, jen škoda, že je tma. Neuvidím to auto v celé kráse," řekla a oddálila se od Tomových rtů.
,,Uvidíš. Máme ho na celý zítřejší den," zamrkal nesměle.
Nina se zasmála.
,,Sakra, vážně tě miluju," pronesla a znovu Toma políbila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lena | 26. srpna 2012 v 21:53 | Reagovat

Jsem tak ráda, že vždycky náhodně narazím i na takové "poklady" jako píšeš ty. Ten příběh je hrozně chytlavý a bylo by mi i úplně jedno, jestli by mi měl připomínat nějaký film. Píšeš hrozně pěkným způsobem. Těším se na další díl a jsem napjatá, co jí volají z nemocnice! Je to šílená představa mít člověka, kterého milujeme v kómatu, ale o to víc to člověka "chytá" za srdce a nutí číst. Jen tak dál. :)

2 báři | Web | 27. srpna 2012 v 7:27 | Reagovat

Sakra, co to je, takhle to ukončit? :D.. Když jsem tak četla, jak trpí tím, jak se bude Tom chovat, nechtěla bych nikdy být v její kůži. Bože, to musí být děs, prostě takhle netušit. Ale je jasné, že city k němu nikdy nevymizí, přijde mi, že ten její snoubenec teď jenom žárlí, ale co jiného mu taky zbývá. Je to hrozně hezky napsané, ta minulost mi naprosto vykouzlila úsměv na rtech.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.