Bezvědomí #1

19. srpna 2012 v 13:00 | Shadow. |  Bezvědomí



,,Tome, ne!"
Ozvala se jen obrovská rána. Skleněná deska se pod Tomovými zády rozletěla na statisíce malých kousků skla. Tom zůstal ležet u krbu. Hlava se mu točila a cítil svou krev, jak mu stéká po týle. Celý kamenný roh byl od krve. Od krve Toma.
,,Miláčku, slyšíš mě?"
Ano, slyším, pomyslel si Tom.
Žádný hlas.
Sakra, proč nemohu mluvit, panikařil ve své hlavě.
Ticho.
Co se to děje, znovu si pomyslel.
,,Lásko, slyšíš mě? Zavolej sanitku, tati, dělej!"
Nino, slyším tě. Nino, vezmi mě za ruku a postav mě na nohy, vždyť on tě zabije, křičel Tom v duchu.

...

,,Ztrácí spoustu krve, dělejte něco!"
,,Slečno, nebojte se."
Nino, miláčku, jsem přeci v pořádku, opakoval Tom v myšlenkách.
Doktor zamumlal jakési latinské názvy. Tom špatně rozuměl všemu, co slyšel. Zdálo se mu to jako ozvěna. Jako křik, který mizí v hloubce tunelu. Dopadal k němu, ale přeci jen ne úplně.

,,Dělejte něco, prosím!"
Nino, zlato, neplakej. Žiju. Vidím tě, pomyslel si.
Nina vzala Toma za ruku. Se slzami v očích tiskla jeho dlaň ke své uplakané tváři.
,,Lásko, nesmíš mi umřít."
Nino, vždyť já neumírám. Celou dobu ti tu říkám, že žiju. Proč jsme v sanitce, mluvil ve své hlavě čím dál víc naléhavěji.
,,Pneumotorax," křiknul doktor po ostatních záchranářích.
Au! Co to bylo? Taková obrovská jehla do hrudi? Au, to bolí, zakřičel Tom na doktory opět jen ve své hlavě.

,,Slečno, vy se musíte posadit sem."
,,Ne, musím ho držet za ruku! Musím být u něj!"
,,Slečno, teď ne."
Cože? Ne, ne, ne! Nina musí být se mnou. Musí vidět, že žiju. Musí vidět, že dýchám. Proč se mi nezvedá hrudník? Proč si připadám mrtvý? Ne, ne, ne! Přestaňte! To bolí. To ukrutně bolí! Au, moje srdce! Moje plíce! Můj hrudník! Ne, ne, ne! Neřezejte mě, chrlil ze sebe Tom myšlenky.

...

,,Ty malej hajzle."
Tom se skrčil, aby nedostal další pohlavek. Měl jich za sebou šest a nechtěl si přiznat, že se mu motá hlava.
,,Tohle vypočítáš! Dělej!"
Tom se podíval na příklady, kterým nerozuměl. Zatlačil slzy zpátky do slzných kanálků a nadechnul se.
,,Nechápu to."
,,Tak nechápeš?!"
Další pohlavek.
Tom zavřel pevně oči. Pár slaných slz se svezlo po jeho tvářích až na krk.
,,Tohle vypočítáš! Teď hned! Kurva! Nebudu tu s tebou sedět hodinu u jedné debilní slovní úlohy, debile!"
Tom zvednul odhodlaně hlavu. Podíval se své matce do očí.
,,Nečum na mě a počítej!"

Tom se podíval do papíru. Snažil se pochopit všechna čísla, ale nešlo mu to. Nedokázal se soustředit. Cítil matčin dech na své pravé ruce, ve které držel pero. Ruka se mu třásla. Na papíře již bylo několik inkoustových kaněk. Tom čekal, kdy si jich matka všimne. Snažil se špinavý koutek zakrýt loktem. Zrychleně dýchal a potlačoval slzy.

,,Počítej!"
Tom napsal nějaká čísla za znaménko rovná se. Věděl, že jsou špatně.
,,To snad není možné! Uvědom si, že tě nikdo nebude chtít. Jsi úplně blbej! Nikdy nebudeš mít rodinu! Nikdy!"
Tomovi stekly další slzy po tvářích. Chtěl se schovat pod stůl a už nikdy nevylézt. Matka si otevřela láhev slivovice. Rychle do sebe kopla jednoho panáka a sklenici uklidila zpátky do lednice. Tom to celé pozoroval přes slzy. Nenáviděl se. Nenáviděl svůj život.

...

,,Co s ním je?" vzlykala Nina u Tomovy postele v nemocnici.
,,Utrpěl těžké poranění mozku. Při pádu se nejen bouchl do hlavy, pan Kaulitz si také zlomil dvě žebra a tím vzniknul pneumotorax, to jest propíchnutá plíce. Museli jsme jeho hruď okamžitě otevřít a dostat ven vzduch, který se mu v plicích hromadil. Vše se stalo za pět minut dvanáct, slečno, ale zvládli jsme to," řekl doktor a pohladil Ninu lehce po paži.
,,Tak proč je zrovna tady? Proč jsou všude ty přístroje a proč se ještě nevzbudil?"
Nina se dívala všude kolem. Při pohledu na bezvládného Toma se rozplakala ještě víc
,,Pan Kaulitz nyní leží na ARU, protože byl v ohrožení života. Musíme ho hlídat, protože..." odmlčel se doktor.
,,Protože co?"
,,Pan Kaulitz je v kómatu."

...

,,Ano?" ozval se dívčí hlas v telefonu, který zvonil na celý dům.
,,Nino, tady Tom."
,,Tome, ahoj... Páni. Telefonuješ," usmála se a položila panenku na konferenční stolek.
,,Došel jsem do kavárny, chtěl jsem si popovídat," řekl Tom. Usrkl kolu z kelímku.
Nina se usmála. Posadila se do pohodlného křesílka a sluchátko od pevné linky tiskla k uchu.

,,Viděl jsem takový film," začal.
,,O čem byl?"
,,To nevím, ale byla tam svatba," usmál se.
,,Je nám jedenáct, Tome," zasmála se Nina.
,,To nevadí. Chci si tě vzít, až budeme dospělí. Vezmeš si mě taky?"
Nina se začala culit.
,,Proč bych si tě měla vzít?" zeptala se zvědavě.
,,Jsi má nejlepší kamarádka," odpověděl Tom.

...

Nina vešla do nemocničního pokoje a podívala se na spícího Toma. Nezaznamenala žádné změny. Položila kabelku na židli a sundala si jarní kabátek.
,,Ahoj Tome," pozdravila, i když Tom jí neodpověděl. Došla k posteli a pohladila Toma po ruce.
,,Dobrý den, slečno Arzmittel. Dnes jste tu brzo," usmála se sestřička na Ninu. Zkontrolovala přístroj, na který byl Tom napojený, a zapsala si nějaké údaje do desek.
,,Dobrý den. Chci dnes Toma oholit, začíná mít vousy," usmála se lehce a připravila si pomůcky, které na holení potřebovala.
,,Je od vás milé, že sem stále chodíte. Víte, vím, že bych se neměla ptát, ale jste jediná, kdo sem vůbec zavítá. Nesehnali jsme žádné údaje o jeho rodině, tak mě napadlo, že bych... se vás osobně zeptala," začala sestřička opatrně.
Nina se zadívala na Tomovu tvář a lehce se usmála. Jeho ruku trošku stiskla, aby mu dala najevo, že je s ním.

,,Tom svého otce nezná a jeho maminka se... upila k smrti. Byla to alkoholička," zašeptala. Bylo pro ni obtížné o tom mluvit, protože si vždycky vybavila Tomovu smutnou tvář a slzy v jeho očích, když musel vyprávět o svém dětství. Hladila hřbet Tomovy ruky.
,,To je mi líto," řekla sestřička a otevřela dveře na chodbu.
Nina se na ni lehce usmála a setřela pár slz, které se jí stihly skutálet po tváři.
,,Jste velmi statečná žena," uznala nemocniční sestra.
,,Miluju ho," špitla Nina.


...

,,Kdybyste uviděli další změny, okamžitě mi prosím zavolejte. Přijedu hned, jak budu moct. Chci být u toho, kdyby..."
Nina se odmlčela a podívala se z doktora na Toma.
,,...kdyby se probudil," zašeptala konec věty. Podívala se zpátky na doktora a lehce se usmála, aby zahnala slzy, které se jí draly do očí. Bylo to přesně pět let, co Tom upadl do hlubokého spánku a necelý měsíc, co poprvé za tu dobu pohnul s rukou. Nina se snažila navštěvovat ho každý den, i když pro ni umíral. Jeho tvář značně zestárla a jeho špinavě blonďaté spletené vlasy byly trochu pocuchané z věčného ležení.

,,Nebojte se. Kdyby se pan Kaulitz probudil, okamžitě vám dáme vědět," řekl doktor konejšivě a pohladil Ninu po paži. Stejně tak jako pro ni i pro něj bylo strašné, že tak mladý člověk leží v kómatu.Ninu znal skoro jako vlastní dceru. Několikrát ji viděl plakat, několikrát ji viděl spát v Tomově náruči. I když tak blízký kontakt s pacienty, kteří byli v bezvědomí, byl i pro jejich příbuzné zakázaný, Ninu nikdy neupozorňoval. Chápal její hlubokou lásku, a také věděl, že ji Tom potřebuje.

,,Volejte mi, i kdyby se jeho stav zhoršil," zachraptila Nina a začala se oblékat. Poslala SMSku svému snoubenci, ať vyrazí, protože byla na odchodu.
,,Nemějte strach, dáme vám kdykoliv vědět," usmál se lehce doktor a společně s Ninou vyšli z pokoje.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna A. | 19. srpna 2012 v 13:57 | Reagovat

Další, další, další. ♥

2 Dee | Web | 19. srpna 2012 v 17:39 | Reagovat

Woow. Klobouk dolů, je to prostě perfektní. Tak moc mi bylo líto malého Toma, kterému nešla matika. Chudinka maličkatý :-( Jak ho mohla ta matka mlátit tsssss.
Mooooooc se těším na další díl, čte se to jedna báseň :-*

3 Shadow. | Web | 19. srpna 2012 v 18:08 | Reagovat

[1]: Bude brzo. <3

[2]: Děkuju moc! Hrozně to těší. :)

4 báři | Web | 20. srpna 2012 v 16:03 | Reagovat

Ty jo, tak takovou matku bych poslala někam. Ale těším se na další díl, co nám ještě připravíš :) Je to moc dobře napsané, už se nemůžu dočkat dalšího :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.