Řekni mi, jak ošklivý jsem #12 1/2

3. července 2011 v 18:09 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


,,Co to vyvádíš?'' skoro zapištěl. Oklepal se pod náporem studených kapiček na svém břiše.
Hope se usmívala.
,,Snažím se získat tvou pozornost," odpověděla prostě. Pokrčila přitom nevinně rameny.
Tom udělal dva pohyby rukou ve vodě a ocitl se u okraje bazénu.
,,Opravdu? A proč? Co bys ráda?" zeptal se trochu provokativně. Olíznul si přitom své rty s piercingem.
Hope se zúžily zorničky.
,,Nejradši bych tě okamžitě pomilovala, ale ještě není po desáté hodině, takže mi stačí sladká pusa," usmála se, až Tomovi naskočila husí kůže, jak slyšel vzrušení v jejím hlase.
Chytil se okraje bazénu a naklonil se.
Hope se sehnula k jeho obličeji a nechala se vášnivě políbit.


...


Společný týden Toma a Hope utekl jako voda. Byl čas, aby se oba dva vrátili do reality. Především Hope. Po týdnu s Tomem věděla, že už Janovi musí říct pravdu. Nemohla s ním dál být a předstírat, že je ráda v jeho blízkosti, když jediný člověk, po kterém toužila, byl Tom.

Otevřela dveře od bytu a vešla dovnitř. Unaveně si přejela dlaní po levé straně krku a sundala si boty. Šla do kuchyně, kde Jan snídal. Nepozdravil. Čekal, že ona začne s pořádným usmiřováním. Chvíli bylo ticho, pak si Hope s Janem vyměnili vzájemné prázdné pohledy.

,,Dočkám se omluvy?" prolomil ticho.
Podívala se do země.
,,Musím s tebou mluvit," řekla. Opřela se zády o kuchyňskou linku a stiskla okraj desky.

,,Fajn, poslouchám," poposedl si Jan na židli.
,,Já... chci být k tobě upřímná a říct ti to narovinu. Nechci, aby ses pídil, podezříval mě a pak to jednoduše prasklo," zašeptala Hope.
Jan se na ni díval. Zatím netušil, co mu chtěla říct.
Hope se nadechla.
,,Byla jsem ti nevěrná," hlesla hlasem.

Jan mlčel a podíval se do stolu. Snažil se utřídit své myšlenky.
Byla jsem ti nevěrná. Byla jsem ti nevěrná. Byla jsem ti nevěrná. Věta mu pořád zněla v hlavě. Nedokázal ji smazat, nedokázal na ni zapomenout.
,,To není možný," vydechnul a dal obličej do dlaní. Párkrát si přejel prsty přes víčka očí.
,,Já... půjdu si sbalit," řekla Hope a rychle se zvedla. Šla do pokoje a vytáhla kufr z pod postele. Začala do něj rovnat své oblečení. Nechtěla, aby ji Jan šel přemlouvat. Tajně si přála, aby ji prostě nechal odejít.

Jan seděl stále v kuchyni, když za sebou Hope zamkla hlavní dveře od bytu.Pořád nevěřil tomu, že se mu před pár minutami rozpadlo to jediné, na čem mu záleželo. Bylo těžké smířit se s tím, že se někde něco podělalo. Jan hledal chyby. Hledal chyby v sobě.


...


,,Tati, nelechtej mě!" hulákal Sebastian na celý dům. Byl v Tomově sevření celý uvězněný a Tom jej lechtal.
Hope šla za jejich hlasy. Za sebou táhla kufr na kolečkách.
Tom malého přestal lechtat a podíval se za podivnými zvuky.
,,Dívej, kdo to přišel," pošeptal malému do vlásků, když se Hope objevila v obývacím pokoji.
,,Hope," vypísknul Sebastian a vystartoval z Tomova klínu rovnou Hope do náruče.

Sehnula se a objala ho.
,,Ahoj, maličký. Ráda tě zase vidím," usmála se šťastně. Sebastian si Hope zamiloval během chvíle. Totéž platilo pro ni.
Sebastian se odtáhnul a podíval se na kufr. Pak obrátil svůj pohled k Tomovi.
Tom se usmíval. Zvednul se ze sedačky a šel k nim.
,,Ahoj," usmál se na Hope a krátce ji políbil, ,,ukaž, vezmu to."
Vzal její kufr a nesl ho nahoru.
Sebastian chytil Hope za ruku a táhnul ji za svým otcem.
,,Ty tu s námi budeš bydlet?" ptal se zvědavě dětským hláskem.
,,Ano, srdíčko, budu tu bydlet," hlesla hlasem Hope a společně následovali Toma do ložnice v druhém patře.


...


Téměř půl roku uběhl od toho, kdy Hope Jana opustila. Ani jeden se ale neměl k tomu, aby vystavili rozvodové papíry. Hope o tom několikrát s Tomem mluvila, ale nikdy nedokázala zvednout sluchátko a zavolat nějakému právníkovi.
Jan se jí neozýval, vůbec nevěděl, co s ní je. Byl za to rád. Přineslo by mu to akorát zbytečné trápení.

Tomův telefon se rozezvonil.
Hope se pro něj natáhla.
,,Ano?"
,,Ehm... tady Elizabeth. Je tam někde můj manžel?"
Hope se zamračila. Ne že by na Elizabeth žárlila, ale byla pravda, že Tomova žena mu volala čím dál častěji. Tom sice říkal, že má jen nějaké problémy, které jeho nezajímají, ale i tak s ní dokázal hovořit třeba i dvacet minut.
,,Ne, dělá něco na zahradě. Mohu něco vyřídit?"
,,Jo. Vyřiďte mu, ať se mi co nejdřív ozve. Nashle."
Hope se neuráčila říct nashledanou, jednoduše hovor ukončila a vydechla. Moc dobře si pamatovala všechny ty terapie. Mluvily za vše. Tom Elizabeth chtěl vymazat ze svého srdce.

Vyšla na zahradu a podívala se na Sebastiana, který se cachtal v bazénku.
Tom připravoval gril. Byla sobota, poklidné odpoledne.
,,Volala Elizabeth," přitulila se k Tomovi zezadu. Dívala se mu přes rameno, jak rozpaluje oheň.
,,A co říkala?" zeptal se Tom. Nechal se lehce objímat.
,,Že se jí máš ozvat, asi zase nějaké problémy s jejím milencem," pronesla. Nechtěla, aby to znělo žárlivě, ale uvnitř se dostatečně neuklidnila.
Tom na ni pootočil hlavu a začal se usmívat.
,,Ty normálně žárlíš."
,,Ne, nežárlím," vyvrátila hned Hope a odtáhla se.
,,Ale ano, žárlíš. Mračíš se. Uvnitř se vztekáš, vidím to," dobíral si ji.
,,Nech mě být," zasmála se krátce Hope a šla od něj pryč.
Tom ji ještě stihnul plácnout po zadku.


...


,,Sebastianek už spí," pošeptal Tom a políbil Hope na stranu krku.
Seděla s nohama u sebe a četla si knížku. Vzhlédla k němu a usmála se.
,,Musel být hodně unavený. Hráli jste na schovávanou skoro hodinu," řekla a knížku zavřela.
Tom jí sundal brýle a položil je na polštářek v rohu sedačky.
,,Hm, byl to účel, jak ho unavit. Já unavený ale zdaleka nejsem," mrknul a šibalsky se usmál.
Hope se zasmála a víc se na něj natočila.
,,Je mi to jasný. Copak? Něco si chceš vyžehlit?" nahodila svůdný pohled.
Tomovi se zablýskalo v očích. Lehce přikývnul hlavou.
,,Chci si vyžehlit to, že žárlíš. Je to sice roztomilé, ale mohlo by to propuknout v hádku a tu s tebou nechci," řekl. Kleknul si na kolena a ruce opřel o vrh sedačky. Díval se Hope zblízka do očí.

,,Tome, nehádala bych se s tebou proto, že ti telefonuje tvá žena. Máš s ní dítě a... je to tvá žena. Je jasné, že ji nebudeš ignorovat. Nezlobila jsem se a nezlobím se, dobře?" uvedla Hope celou věc na pravou míru.
Tom jí položil prst na hebké rty.
,,Je to matka mého syna, ale ty máš celé moje srdce," pošeptal.
Hope trochu naklonila hlavu na stranu. Musela se sakra ovládat, aby se nezačala smát. Často si s Tomem dělali z těchto vyznání lásky srandu. Bylo to až moc přeslazené pro ně oba. Tom se teď ale tvářil vážně.

,,Zlato, nemusíš tohle říkat. Já to vím. Vím, že mě máš rád."
,,Mám tě hodně rád," přerušil ji Tom.
,,Dobře. Vím, že mě máš hodně rád," zdůraznila slovo hodně.
Nastalo ticho. Dívali se navzájem tomu druhému do očí. Nechávali se unášet tím hezkým pocitem, který oba cítili. Pak propukli ve strašný smích.

,,Okay, tu větu jsem myslel vážně, ale zní to vážně až moc komicky," smál se Tom.
Hope si opřela čelo o to jeho a smála se s ním.
,,To jo," vydechla.
Tom ji pohladil po tváři a oba opět zvážnili.
,,Chytni se mě," pošeptal a trochu se zvednul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.