Řekni mi, jak ošklivý jsem #11

2. července 2011 v 13:38 | Shadow... |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


,,Tome?''
,,Ano?''
Tomův hlas se ozýval z koupelny.
Hope vyšla pár schodů a zastavila se u dveří.
Tom si právě holil bradu. Pěnu měl legračně okolo pusy a na krku. Stál jen v boxerkách u umyvadla se zrcadlem.
,,Něco hledáš?'' zeptal se s úsměvem, když si Hope všimnul.
,,Ne, jen tak přemýšlím, co máte se Sebastiankem rádi za jídlo. Uvařila bych vám, než pojedu zase domů.''

Tom se na Hope podíval. Vypadala tak dokonale. Její světlé vlasy byly stažené do neposedného culíku, který nebyl pevně svázaný, a pár pramenů si našlo cestičku okolo jejího krku.
Usmál se.
,,Zlato, to nemusíš. My si něco uděláme. Nejsi tu pro to, abys nám dělala kuchařku nebo služku.''
Hope k němu došla a objala jeho polo nahé tělo zezadu. Lehce se otřela rty o Tomovu lopatku.
,,Ráda vám něco udělám. Takže co třeba špagety?'' zeptala se a nakláněla hlavu, aby Tomovi viděla do tváře.
,,Mm, to by šlo. Snad najdeš všechny suroviny, když tak ti pro něco sjedu do obchodu.''
Hope se usmála. Zakroutila hlavou.
,,Dívala jsem se a vše máte. V klidu se ohol, budu dole," řekla a vydala se na chodbu.
,,Počkej,'' zavolal Tom.
Hope se otočila.
,,Vím, že vypadám jako Santa, ale chtěl bych pusu,'' usmál se nevinně.
Hope se rozesmála a vrátila se. Utřela pěnu z jeho rtů a zlehka Toma políbila. Jen spokojeně zamručel.

...

,,Už teď se mi stýská," zašeptal Tom, když seděl s Hope a malým Sebastianem v autě před panelákem, kde měla Hope s Janem byt. Nastala doba loučení a pro Toma to byla obzvlášť těžká chvíle, protože si až moc rychle zvyknul, že je Hope s ním.
,,Zavolám ti nebo napíšu, jakmile budu moct,'' slíbila tiše a podívala se na Sebastiana.
,,Měj se hezky, šmoulo," usmála se na něj a otevřela dveře.
,,Ty taky,'' řekl Sebastian sladce a zamával.

Tom Hope pozoroval. Fascinovalo jej, jak ladně z auta vystoupila. Chtěl zahnat náznak smutku v jeho tváři, tak se zasněně usmál.
,,Ahoj,'' šeptla Hope nesměle a dveře za sebou zabouchla. Věděla, že žádné loučení v podobě dlouhého mazlivého líbání nepřipadá v úvahu. V autě seděl malý Sebastian a ten vůbec netušil, co jeho táta dělá.
Hope to taky netušila. Třásla se jí kolena, když se vzdalovala Tomovu autu. Nechtěla domů. Věděla, že ji čeká nepříjemný rozhovor s Janem.

...

Pomalu vyšla pár schodů do třetího patra a vsunula klíček do zámku. Na chvíli si myslela, že je Jan pryč, ale vrátila se zpátky do reality, když zjistila, že je byt odemčený. Vešla dovnitř a ocitla se Janovi tváří v tvář.
,,Ahoj,'' pozdravil suše.
Hope položila kabelku a šla hlouběji do bytu.
,,Kde jsi byla celou noc a celý den?''
,,V práci,'' odpověděla. Záměrně první polovinu otázky ignorovala.
,,Celou noc jsi byla v práci?'' zeptal se Jan. Pozoroval Hope svým přísným profesním pohledem.
,,Jo,'' zašeptala Hope a posadila se ke stolu.

Jan se posadil vedle ní.
,,Miláčku,'' oslovil ji něžně.
Hope se držela, aby neutekla do koupelny a nezačala zvracet.
,,To, co se stalo včera, mě mrzí. Omlouvám se. Bohužel nemám čas na dlouhé udobřování, zítra brzy ráno vyjíždím na školení, ale jakmile se za pět dnů vrátím, vše ti vynahradím,'' pošeptal.
Hope k němu zvedla pohled.
,,Budeš tam pět dní?'' zajímala se.
Jan přikývnul.
Hope mu byla neskutečně vděčná za to, že jí nahrál do karet. Kdyby ho nepodváděla, nejspíš by jej objala a začala líbat, ale teď neměla na takové věci ani pomyšlení. Jan se jí hnusil a jediný muž, který dobýval její myšlenky, byl Tom.

,,Nezlobím se. I já jsem to... přehnala. Nemusíme se dlouho usmiřovat, vím, že tě to mrzí,'' zašeptala a podívala se znovu do stolu.
Jan se naklonil a něžně Hope políbil. Nechala se. Věděla, že musí, jinak by to v Janovi vyvolalo podezření. A to nepřipadalo v úvahu.
,,Jsi senzační. Já už mám sbaleno, takže krátké udobřování stihneme,'' usmál se a pohladil Hope po stehně.
Odtáhla se.
,,Nezlob se, Jane, ale mám toho za celý den plné zuby. Navíc jsem se v ordinaci moc nevyspala, tak si půjdu lehnout. Promiň," zalhala.
Jan přikývnul
,,To nic, zlato. Běž se vyspat. Přijdu za hodinu za tebou.''
S těmito slovy zmizel Jan v obývacím pokoji.
Hope vydechla. Vydala se do koupelny a po krátké sprše rovnou do postele.

...

Pět dnů. Pět dnů měli Tom s Hope jen pro sebe. A pro Sebastiana. Společně si hráli, chodili do parku, chodili do bazénu, na dlouhé večerní procházky, milovali se. Tom měl pocit, že je mu patnáct. Cítil se jako čerstvě zamilovaný pubescent. Nechtěl Hope nic o svých citech říkat, ostatně si byl jistý, že Hope cítí totéž, ale nechtěl nic uspěchat. Přihlížel k tomu, že je Hope stále vdaná. Netlačil na pilu a slovům manželství, Jan, rozvod nebo nevěra se vyhýbal obloukem. Dařilo se mu to. Cítil, jak je Hope šťastná a spokojená. I on byl šťastný a spokojený. Měl všechno. Náhle měl všechno, co poslední měsíc chtěl. Měl svého syna u sebe, měl klid od Elizabeth, měl po svém boku krásnou ženu, která jej poslouchala, kdykoli potřeboval, a dávala mu tolik lásky. Možná si to ani neuvědomovala, ale Tom to cítil. Cítil to s každou vteřinou, kterou strávili společně. Nechtěl myslet na to, že všechny krásné chvilky s Hope brzy skončí. Ostatně - Hope mu v tomhle pomáhala. Nic nevěděla o jeho nejtajnějších myšlenkách, a přesto vždycky skvěle odvedla jeho pozornost na sebe. Všechno se zdálo perfektní. Tak perfektní, že Tom občas přestával dýchat i myslet.

...

,,Zlatíčko, co by sis dal k večeři?'' zeptala se Hope malého Sebastiana, když společně uklízeli jeho pokojíček. Za poslední čtyři dny, co spolu byli víceméně pořád, si Sebastian Hope oblíbil natolik, že už to nebyl Tom, kdo mu každý večer před spaním četl pohádky. Byla to Hope. Sebastian si vyžadoval její pozornost stejně jako jeho tatínek a Hope se tohle počínání moc líbilo. Ráda se s nimi smála, ráda se dívala, jak oba dva spí, ráda jim vařila, pomáhala jim. Byla prostě ráda s nimi.

,,Krupicovou kaši," odpověděl Sebastian na otázku, co by si dal k večeři. Autíčka rovnal do poličky ve skříni. Byla to jeho vášeň. Miloval auta a vše s nimi spojené.
,,Dobře. Tak si doukliď autíčka a přijď za námi dolů, hm? Táta určitě už dosekal zahradu, neslyším sekačku," řekla Hope mile a pohladila Sebastiana po vlasech.
Sebastian se na ni roztomile usmál a přikývnul.

Hope sešla schody dolů. Podívala se z okna na zahradu a uviděla Toma v bazéně. Usmála se. Jeho svalnaté mužské tělo se vyhřívalo na sluníčku.
Tom ležel na lehátku, na očích měl sluneční brýle a slunil se. Bylo kolem páté navečer, ale slunce stále pálilo jako odpoledne. Tom si dal za úkol posekat celou zahradu a bazén s příjemně osvěžující vodou byla jeho odměna.
Hope vyšla prosklenými dveřmi na terásku, která se pojila k obývacímu pokoji, a byla souvislá se zahradou. Došla ke kraji bazénu a nabrala trochu vody do dlaně. Toma pocákala na břiše a ten okamžitě sundal sluneční brýle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 7. května 2013 v 19:18 | Reagovat

Wááááw :) Som rada, že som sa pustila do tvojich ffiek :) Táto je prvá ale už to tu obieham dosť dlho :) Tak, som zvedavá :) Teším sa čo tam bude ďalej :)

2 Shadow. | Web | 8. května 2013 v 12:23 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. Snad se Ti zalíbí i nějaká další. Těší mě to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.