Řekni mi, jak ošklivý jsem #9

13. června 2011 v 2:38 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


,,A taky jsem přemýšlel, že bychom to tu vymalovali. Přeci jen je to skoro celé bílé, tak bych chtěl třeba meruňkovou do obýváku nebo tak něco."
Hope se rýpala ve večeři a zamyšleně hleděla před sebe. Vůbec neposlouchala mluvícího Jana vedle sebe. Myslela na Toma a na jeho krásné tělo, které bylo snad v každém koutě její ordinace.
Jan do ní lehce drknul a Hope sebou cukla. Věnovala mu zmatený pohled.
,,Posloucháš mě, lásko?" zeptal se a nakrčil nos. Hope se mu od včerejšího večera, co nepromluvila skoro ani slovo, když přišla pozdě domů, nelíbila.
,,Promiň, cos říkal? Já se zamyslela," řekla omluvným tónem. Cítila se v blízkosti Jana nesvá, protože měla černé svědomí. Věděla, že mu začíná ubližovat.
,,Jo? A nad čím ses zamyslela?" zeptal se Jan zvědavě. Za zvědavostí se schovával vztek.
,,Jen jsem se zamyslela nad jedním případem, to je teď jedno. Večeříme a nejsme v práci," odpověděla Hope a chtěla dál, nebo spíš konečně začít, jíst. Jan ale prásknul s příborem a zvednul se.

,,Víš, nad čím bys měla začít přemýšlet?" řekl neklidně. Podíval se na Hope přísným pohledem.
Hope k němu zvedla pohled a zakroutila hlavou, že neví.
,,Nad sebou a svým chováním. Už by ses zase mohla vrátit na zem, Hope. Já nevím, co se ti včera večer stalo. Tys mi nic neřekla, šla jsi spát. Skoro ses se mnou ani nepřivítala, natož mi popřála dobrou noc. Nevím, co to s tebou je poslední dva dny," zvýšil trochu hlas.

Hope se zvedla. Věděla, že má Jan právo se zlobit, ale měla pocit, že ji začíná svazovat a že se z něj pomalu stává ten žárlivý manžel, co kontroluje každou hodinu, kde je a co dělá. Podívala se mu zblízka do očí.
,,Nezvyšuj na mě hlas. Jsem stejně svobodná jako ty. Nemusím se ti se vším svěřovat. Ty to taky neděláš," řekla potichu, odložila příbor a šla na balkon.

Opřela se o zábradlí a zhluboka se nadechla. Frustrace pomalu odcházela. Začal jí zvonit mobil.
,,Ano?"
,,Zlato?"
Hope rozpoznala Tomův hlas. Ten definitivně odehnal frustraci mimo ji i její tělo a tím sladkým oslovením Hope vykouzlil úsměv na rtech. Trochu se naklonila, aby viděla dolů, a rozhodla se mluvit tišeji.

,,Copak?"
,,Mám takovou prosbu. Ty určitě víš, jak se dělají houskové knedlíky, že?"
,,Vím. Co? Nejdou ti?" zeptala se Toma po telefonu pobaveně.
,,Už třetí těsto," slyšela jeho výdech, ,,mám pocit, že tu za chvíli budu mít těstovou potopu. Vždycky se na něm něco zkazí."
,,Mám ti snad po telefonu popsat, jak udělat těsto?"
,,Ne. Myslel jsem, že kdyby tě to neotravovalo, přijela bys a ukázala mi ho. Já... nechci tě rušit, jen... máme se Sebastiankem chuť na hovězí guláš a ten knedlík prostě nejde udělat."

Hope se usmála.
,,Za chvíli jsem tam."
,,Jsi náš poklad. A nezvoň. Normálně pojď dál."
,,Budu si to pamatovat, ty poklade. Zatím," řekla Hope a zavěsila. Mobil schovala zpátky do kapsy a podívala se do dálky. Usmívala se. Úplně zapomněla na menší nedorozumění s Janem a jako vyměněná vešla zpátky do bytu.

,,Musím za jedním pacientem," oznámila mu prostě a v ložnici se začala převlékat.
Jan se objevil mezi futry.
,,Za jakým? Má snad depresi nebo co?" řekl. Byl stále trochu podrážděný.
Hope na sebe rychle navlékla čisté věci a šla ke dveřím. Jan ji ale odmítl pustit.
,,Ne, nemá depresi, ale potřebuje mě. A jestli mě nepustíš, pak tu depresi dostanu já z tebe," odsekla. Neměla na Jana náladu. Opět se neskutečně těšila na Toma. I když věděla, že jej nebude moc líbat, protože tam bude malý Sebastian, jeho blízkost jí ke štěstí a těšení se stačila.

Jan šel do kuchyně.
,,Vždyť jo. Vlastně se vůbec nemusíš vracet," řekl.
Hope si nazula boty a trochu práskla s dveřmi, aby mu dala domněnku, že ji vytočil. Ve skutečnosti nebyla vůbec naštvaná. Byla natěšená jako malé dítě. Rychle nasedla do auta a jela do čtvrti, kde Tom s malým Sebastianem bydlel.

...

,,Jsem tu," řekla Hope trochu víc nahlas, když vešla do síně. Sundala si boty a cítila hovězí guláš. Slyšela hrát televizi a trochu se lekla, když se ve dveřích objevil Tom. V momentě, kdy mu chtěla říct ahoj, se zastavila nalepená na zdi v Tomově zajetí plném polibků.
,,Panebože, tohle mi tak chybělo," zašeptal, když na chvíli přestal. Nechával oči zavřené a užíval si příjemné vibrace na svých rtech.
Hope se lehce usmála.

,,Já ti ráda jedu pomoct, ale také existují knedlíky ze supermarketu a jsou stej..." nestihla ani říct tuhle větu, protože ji Tom začal znovu hluboce líbat. Nechala se. Zajela mu rukou do vlasů a lehce ho kousla do spodního rtu. Bála se, aby nepřišel malý Sebastian. Nechtěla zkazit tenhle večer, protože cítila, že bude opět krásný.
,,Já vím, ale musel jsem tě sem nějak dostat," ušklíbl se Tom a zastrčil jí pár pramínků vlasů za ucho.
,,Cože? Chceš mi snad říct, že máš knedlíky dávno hotové?" zeptala se Hope a trochu se zamračila.
,,Ne. Takový čaroděj nejsem," zasmál se Tom a sundal Hope kabát. Společně šli do kuchyně.

...

Hope právě potichu zandávala čistý hrneček do vitrínky, když ji Tom objal zezadu kolem pasu.
,,Už spinká," zašeptal a zlehka Hope políbil pod ucho. Otočila se k němu čelem a položila mu ruce na boky.
,,A co říkal na knedlíky?" zašeptala. Byli dole. Sebastian nemohl nahoře nic slyšet, ale přesto šeptali, aby udrželi intimní atmosféru a ticho v domě.
,,Celý večer se mu moc líbil. Hlavně to dovádění v mouce," usmál se Tom lehce a pohladil Hope po tváři.
Hope se usmála nazpět.

Když dělali všichni tři knedlíky, Toma napadlo zaházet si s moukou, a tak Hope zašpinil oblečení. Mouku jí vnesl do vlasů, dokonce stihl ušpinit i celou kuchyň a ještě zamazat Sebastianovi tváře. Tomu se to samozřejmě moc líbilo a okamžitě se přidal. Nakonec skončili všichni v koupelně, než šli společně večeřet na terasu.

,,Ještě teď by se možná našla mouka v mých vlasech," postěžovala si Hope.
Tom ji políbil na spánek.
,,Já ti ji vyčešu, chceš?" nabídl se mile.
,,Dobře. Kde máš nějaký hřeben?" zeptala se - připravená odejít.
Tom ji ale přitisknul zpátky na sebe a uvěznil mezi svým tělem a kuchyňskou linkou.
,,Ten nebude potřeba," zašeptal, než ji začal líně líbat a ruku jí vsunul do vlasů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.