Řekni mi, jak ošklivý jsem #10

28. června 2011 v 10:00 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Tomovo tělo hřálo Hope celou noc. Leželi společně v manželské posteli a poklidně spali. Tomovi se zdál krásný sen. Tulil se k Hope a užíval si její těsnou blízkost. Hope otevřela oči, když ji slunko zašimralo na tvářích. Byla za to ráda. Nechtěla, aby je Sebastian našel takhle. Byl moc malý na to, aby pochopil, co mezi nimi je. Hope ani Tom to sami nevěděli. Cítili, že se potřebují. Tomovi Hope chyběla, když nebyla s ním, a Hope na Toma stále myslela, ale ani jeden si zatím nechtěli ujasnit, co to je.

Hope natočila na Toma hlavu a lehce se usmála. Vypadal jako andílek. Opatrně mu nadzvedla ruku, kterou měla celou noc na sobě, a potichu vstala. Oblékla si své věci, protože spala nahá, a šla dolů dělat snídani. S vajíčky, kouskem chleba a kávou, která stihla provonět půlku domu, se vrátila zpět do ložnice, kde Tom spal. Posadila se na kraj postele a tác přidržela jednou rukou. Tu druhou položila na Tomovu paži.

,,Zlato, vstávej," zašeptala. Záměrně použila tohle oslovení. Měla pocit, že takhle si bude říkat jen s Tomem. Jan jí nikdy neřekl zlato.
Tom se trochu ošil a otevřel oči. Zamručel.
,,Co se děje?" zašeptal a mžoural.
,,Nic. Jen jsem ti přinesla snídani a asi bys měl vstávat. Nebo se alespoň obléct. Nebylo by dobré, aby tě maličký viděl nahého, když jsi byl se mnou," uculila se nepatrně a sklonila se. Dala Tomovi pusu.
,,Máš pravdu. Navíc ty a ta snídaně hezky voní. Vypadáte chutně," zašeptal Tom a chtěl Hope obejmout, aby ji stáhl zpátky do postele. Hope se ale nedala. Rychle vstala.
,,Neblbni, vyliješ si kafe," zasmála se krátce a tác položila na noční stoleček. Došla k oknu a otevřela jej. Čerstvý ranní vánek pronikl do pokoje.

Tom se posadil a přikryl svůj klín dekou. Dal si tác na stehna a podíval se, co dobrého mu Hope nachystala.
,,Tys snídala?" zeptal se. Nabral trochu vajíček na vidličku a strčil ji do pusy. Chutnalo to výborně.
,,Ještě ne. Doufala jsem, že mě nakrmíš," usmála se Hope a přešla zpátky k posteli. Posadila se na ni.
,,Rád," řekl Tom a další vidlička s vajíčky patřila Hope. Chvíli se navzájem krmili, pak Tom tác odložil na prázdnou půlku postele. Posunul se blíž k Hope a začal ji líbat.

,,Máš to moc dobrý, ale znám i lepší chuť," zašeptal mezi polibky a pohladil Hope po stehně. Ta šáhla na Tomovu zmuchlanou deku. Potřebovala nějak odpoutat Tomovu pozornost od sebe. Ne, že by jí to vadilo, ale bála se, že se neubrání jeho sladkému přemlouvání a Sebastian je nachytá.
,,Proboha, Tome, cos dělal s tou dekou?" zasmála se tiše. Peřina byla celá zmuchlaná v povlečení. Tom přestal Hope líbat a podíval se na svou deku.
,,Vždycky ji takhle sroluju, ale zrovna dnes vím, co jsem dělal," ušklíbl se.
Hope ho praštila do ramene.
,,Vždycky si najdeš odpověď, co? A nedáš si pokoj s tím sváděním," řekla.
Tom se zasmál a políbil Hope do vlasů.
,,Dobře, už toho nechávám," vzdal se svého cíle a vstal. Oblékl se a peřinu srovnal do původního stavu.


...


Tom na Hope počkal před její ordinací v autě. Hope šla vyvěsit cedulku na dveře s tím, že je na dovolené. Vedla soukromou ordinaci, takže věděla, že kdyby se cokoli dělo u jejích pacientů, zavolají jí na její osobní mobil. Tom zlehka ťukal prsty o volant a vyhlížel svou psycholožku. Připadal si jako ve snu. V krásném snu, ze kterého se nechtěl probudit.

Hope otevřela dveře na místě spolujezdce a posadila se vedle Toma.
,,Můžeme vyrazit," usmála se a bezpečnostní pás si přetáhla přes tělo.
,,Hotovo?" zeptal se Tom a ztlumil rádio.
,,Zcela. Dovolenou mám celý týden, což znamená, že mohu celý týden být u vás, jak sis přál. Jan si bude myslet, že jsem v práci, takže to nemusím nějak hrotit," odpověděla.
Tom přikývl.
,,Tak se mi to líbí."
S těmito slovy se rozjel zpátky ke svému domu. Sebastian byl ve školce, takže měli čas jen pro sebe.


...


Jakmile Tom otevřel dveře od svého domu, začala jej Hope líbat na rty.
,,Zlato," vydechl tiše.
,,Moc tě chci. Vážně moc," zašeptala mu do rtů a lehce ho kousla.
Tom zasyčel a sundal jí kabátek. Nechal jej spadnout na zem a Hope popadl do náruče. Šesti velkými kroky se oba přemístili k pohovce.
Tom Hope opatrně položil a ona jej stáhla na sebe. Okamžitě mu hbitými prsty rozepínala kalhoty. Tom ji se zrychleným dechem pozoroval. Připadala mu mimořádně sexy, když měla vlasy trochu rozcuchané a oči jí svítily, jak se soustředily na rozepínání Tomových džínsů.
Hope kalhoty i se spodním prádlem stáhla ke kolenům a sama si rozepnula ty své. Udělala s nimi totéž co s Tomovými a lehla si pohodlněji.
Tom ji chytil za boky a prudce do ní vniknul. Ozvalo se zasténání a po něm následoval rychlý a hlavně vášnivý sex.


...


Hope Toma hladila po paži, kterou měla přes svá ňadra. Užívala si to ticho a bušení Tomova srdce, které slyšela. Oddechovala ve stejném rytmu jako Tom. Hope to milovala. Často s Janem takhle ležela a snažila se spojit jeho nádechy a výdechy se svými. Fascinovalo ji, jak se dvě odlišné duše mohou chovat alespoň na okamžik stejně.

Jan, prolétlo jí hlavou. Lhala mu a věděla, že jen tak lhát nepřestane.
,,Nad čím přemýšlíš?" pošeptal jí Tom do ucha.
Hope na něj natočila hlavu a nechala se něžně políbit na rty. Trochu mu paži stiskla.
,,Nad ničím. Jen jsem se zakoukala," pošeptala nesměle a pohladila Toma po tváři.
,,Smím se na něco zeptat?" zvážněl Tom. Víc na sebe Hope natiskl. Políbil ji na rameno.
Hope přikývla a dál jej hladila po rozpálené a svalnaté paži.

,,Víš, je to trochu hloupé, ale mně, jako zodpovědnému člověku, to nedá," řekl Tom a nadechl se.
,,Ty bereš antikoncepci nebo docházíš na nějaké injekce, že jsi nechtěla použít kondom?"
Hope otočila hlavu zpět tak, aby jí Tom neviděl do tváře.
,,Ne, ne, neberu nic," zašeptala.
,,Takže si pak prostě bereš nějaký prášek po, aby ses vyhnula otěhotnění?" zeptal se nesměle. Bylo mu trochu trapně, ale pořád mu ta otázka visela v hlavě. Nastalo ticho.
,,Tome, já nikdy neotěhotním. Nemohu mít děti," pošeptala Hope. Zavřela oči a snažila si nevybavit bolestné vzpomínky.
Tom se prudce nadechl. Jeho stisk ještě víc zesílil.
Hope jej políbila na holou paži, aby jej ujistila, že je v pořádku.

,,To mě moc mrzí. Neměl jsem... neměl jsem se ptát, promiň," omluvil se.
Hope se lehce usmála a znovu na něj natočila hlavu.
,,Nemusíš se omlouvat, jsem ráda, že jsi tak zodpovědný. Každou ženu by to potěšilo. Já... už je to dlouho, co vím, že nemohu mít děti. Docela jsem se s tím smířila. Nevadí mi se o tom bavit," řekla.
Tom se jí podíval do očí. Viděl v nich, že se s tím faktem vůbec nesmířila, a taky viděl, že ji to trápí.
,,Jan to ví?" zašeptal tiše.
,,Ano, ví. Podporoval mě a nenechal mě. Pořád mi opakoval, že když budeme toužit po děťátku, požádáme o adopci. Docela jsem v to věřila, ale Jana to po půl roce přešlo. Nechtěla jsem to pak vytahovat, a tak děti nemáme."
,,Jsi mladá. Třeba... si ještě nějaké adoptujete," zašeptal Tom. Bylo mu na nic z toho, že se vůbec ptal. Bylo mu na nic z toho, že Hope nedokázal pomoc, a taky mu bylo na nic z představy, že by Hope měla adoptovat dítě právě s Janem.

Hope se absurdně usmála.
,,To vážně ne. Jan děti nemá moc v lásce. Myslím, že mě tenkrát podporoval a dával mi naděje, abych se z toho nezhroutila. Ale podle mě to nemyslel vážně. Prostě to řekl, protože se to v té situaci hodilo a trochu to zahnalo tu bolest, ale jak vidíš, určitě to vážně nemyslel," zašeptala.
Tom ji znovu políbil do vlasů.
,,Víš, miluju psy. Vždycky jsem chtěla psa. Když jsem byla malá, rodiče mi žádného nechtěli koupit. Tvrdili, že je to moc peněz, moc chlupů, moc starostí, a tak jsem psa nedostala. Snila jsem si o tom, že až budu dospělá, koupím si krásného psa a budu se o něj starat. Jenže... Jan psy nesnáší. Nemůže je ani vidět," řekla. Dívala se při tom celou dobu jen na Toma.

Tom Hope pohladil po tváři.
,,Tak víš co? Já ti pejska koupím. Koupím ti ho sem, slibuju. Máme dům, já mám psy rád, Sebastianek bude nadšený a ty jej můžeš kdykoliv vídat," usmál se.
Hope se trochu zasmála.
,,Jsi blázen, to nejde. Jsi moc hodný, Tome, ale to vážně nejde," řekla a políbila ho.
Tom sjel rukou na její záda a líně Hope hladil po páteři.
,,Nezasloužíš si tohle, Hope," zašeptal měkce, když polibek ukončil. Pohlédl jí do očí.
,,Pomáháš tolika lidem a sama jsi nešťastná. To nedává smysl. Je to na hlavu. Toho psa ti koupím a žádné odmlouvání," řekl.
Hope položila dlaně na jeho tváře.
,,Jsi na mě tak hodný," zašeptala a opřela si čelo o Tomovo čelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea | Web | 28. června 2011 v 10:11 | Reagovat

Miluju to, miluju to, miluju to!

2 báři | Web | 28. června 2011 v 10:46 | Reagovat

Nemám slov! Ta poslední věta je tak.. proč jsi to usekla! :D To se nedělá! :D Teď jsem napjatá, jak to bude dál! :D Super kapitolka :) ♥

3 Andrea | Web | 30. června 2011 v 14:33 | Reagovat

další, další, další ♥

4 Jennifer Kaulitz :) | E-mail | Web | 8. května 2013 v 13:36 | Reagovat

Tento diel nemáš v rubrike. :-/ Ja len aby si ho nehľadala potom alebo čo. :) Inak krásne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.