Řekni mi, jak ošklivý jsem #7

30. března 2011 v 20:51 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Hope si ještě namazala ruce krémem a mohla opustit byt. Staromódní narůžovělé hodiny v chodbě ukazovaly za pět minut půl sedmé, takže měla přesně pět minut na to, aby zamkla dům a seběhla pár schodů. S Tomem se domluvili na přijatelném čase, aby stihli Sebastianovu besídku včas. Hope byla trochu nervózní. S malými dětmi se často nesetkávala, i když děti vlastně měla hodně ráda.
Ještě se podívala do zrcadla, než opustila byt a pečlivě jej zabezpečila. Sama nevěděla proč, ale chtěla se Tomovi líbit. Ne tak, aby jí skládal komplimenty, ale tak, aby se za ni nestyděl. S myšlenkami o tom, jestli vypadá dobře, vyšla před dům a u silnice zahlédla Toma. S lehkým úsměvem se vydala k němu a k autu, kde seděl malý Sebastian. Tom mu otevřel dveře a maličký vyskočil za svým tatínkem.

,,Dobrý večer," pozdravila Hope oba dva a usmála se.
Tom chytil Sebastiana za ruku.
,,Dobrý večer," pozdravil Sebastian s roztomilým dětským přízvukem a na Hope se mazaně uculil.
,,Krásný večer," pozdravil galantně Tom a Hope se neubránila dalšímu úsměvu.
,,Tohle je paní Richter, Sebastianku. Půjde s námi místo maminky a tohle je Sebastian, můj syn," pokračoval a podíval se z Hope na Sebastiana. Slovo syn řekl tak hrdě, až z toho Hope příjemně zamrazilo. Uvnitř ji ta slova dojala. Sehnula se k malému Sebastianovi a podala mu ruku.
,,Pro tebe jen Hope," mrkla, a když i Sebastian podal Hope ruku, lehce mu s ní zatřásla.
,,Táta mi říká telátko, ale ty mi klidně říkej Sebastiane," uculil se na ni a ona se rozesmála. Neuniklo jí Tomovo tiché: táta je totiž vůl.

...

,,Vypadá opravdu roztomile," smála se Hope, když s Tomem stáli na konci třídy v mateřské školce a pozorovali malého Sebastiana, jak hraje pejska. Měl namalovaný čumáček s vousky a jeho hnědá kukadla dokonale nahradila psí oči.
,,Má to v krvi," zasmál se Tom a podíval se na Hope. Lehce se začervenal.
Hope se smát přestala, ale neparný úsměv stále zdobil její tvář.
,,To má," řekla potichu a pohladila Toma lehce po ruce. Oba se na sebe opět usmáli.

...

,,Tati, jsem už unavený," zívl si Sebastian, když s pomocí Hope nastupoval do auta.
Tom držel jeho mikinu a Hopinu kabelku.
,,Můžeš v autě usnout, přenesu tě do postele," řekl a malého Sebastiana připásal. Cvrnknul ho do nosu a dal mu pusu na čelo.
,,Byl jsi skvělý, zlatíčko. Jsem na tebe moc pyšnej," zašeptal.
Hope vše sledovala a usmívala se. Nikdy neviděla tak zodpovědného tátu, jakým byl právě Tom.
,,Díky, tati. A děkuju i tobě, Hope, že jsi přišla. Bylo fajn poznat tak hezkou paní," usmál se ospale Sebastian a opřel si hlavičku o opěradlo sedačky.
Hope se zaskočeně usmála.
,,Já děkuji tobě, fešáku. Taky jsem tě ráda poznala. A pošlu po tatínkovi menší dárek za to krásné vystoupení, hm?" zamrkala.
,,To si nechám líbit," zazubil se Sebastian a Tom zavřel dveře. Otevřel je Hope na místě spolujezdce.
,,Děkuji," pípla a posadila se.
Tom auto obešel a posadil se za volant. Jakmile se jedním pohledem ujistil, že jsou všichni tři bezpečně připásáni, nastartoval a auto se rozjelo k ulici, kde Hope bydlela.

...

Sebastian usnul rychle a Hope jej s lehkým úsměvem pozorovala.
,,Vypadá jako andílek," zašeptala, aby jej neprobudila, a podívala se na Toma, který sice řídil, ale Hope poslouchal.
,,On je to andílek. Je moc hodný, na něj si nemohu stěžovat," zašeptal.
,,Takže stále se jedná o vaši ženu? Pohádali jste se, než jste jeli pro mě?" zeptala se potichu.
Tom vydechl.
,,Jak víte, že se něco stalo?" zašeptal nevěřícně a zaostřil pohled na silnici.
,,Pozoruji vás celý večer, Tome, vím, že vám něco je. Sice se usmíváte, Sebastianek si myslí, že je vše v pořádku, ale já vím, že není. Cítím to z vás," řekla potichu.
Tom se lehce usmál. Cítila, jak se cítil on, to byl skvělý pocit.

,,Kdybychom se jen pohádali, nebyl bych tak skleslý. Jenže já jí řekl, aby odešla a ona skutečně šla," zašeptal a rychlým pohybem si promnul oči. Jízdu v noci neměl rád, vždycky se mu chtělo spát.
,,Odešla dobrovolně?" zašeptala Hope.
,,Ano."
,,Nerada to říkám, ale... vy pro ni neznamenáte nic. Je čas se od ní odpoutat. Nemůžete jí věčně něco odpouštět a čekat do noci, než se vrátí domů. Vy také potřebujete žít, potřebujete někoho, kdo tu pro vás bude, kdo vás obejme a řekne, že vás má rád," zašeptala Hope.
,,Mám Sebastiana."
,,Víte, jak to myslím. Sebastianek vás vždycky bude držet nad vodou, o tom žádná, ale i tak se topíte. Potřebujete záchranný kruh. Kruh, který vás odpoutá od vaší manželky," zašeptala a ruku položila na Tomovu, která volně splývala s řadící pákou.
Tom se na Hope podíval a lehce se usmál. Potom položil palec na její palec a zlehka ji pohladil po konečku prstu.
,,Kéž byste to byla vy," vydal ze sebe tiše.

...

,,Lásko, jsem do..."
Tomův hlas utichl, když uviděl Elizabeth s jiným mužem na gauči. Elizabeth byla polonahá a muž na ní bez trika.
,,Tome, co tu děláš?" vypískla a oba milenci se rychle zvedli.
Tom se díval z jednoho na druhého a cítil, jak mu vztek stoupá do hlavy.
,,Jen jsem přijel o pár hodin dřív," křikl a neznámý muž ho rychle obešel. Tom jej zastavil a nasolil mu pěstí.
,,Zmizte!"

Jakmile se ozvaly dveře, Tom šel rychlým krokem k Elizabeth. Chytil ji za paži a prudce přitáhl k sobě. Díval se jí zblízka do očí a propaloval ji pohledem.
,,Ty couro!" zašeptal, Elizabeth odhodil na gauč a se slzami v očích odcházel nahoru do ložnice.

...

Tom hypnotizoval volant. Sebastian na zadní sedačce spokojeně spinkal a Hope platila u kasy na benzínce, u které zastavili. Oběma se ještě nechtělo domů. Byla už tma a na Toma i Hope lezla únava. Proto se Hope nabídla, že zajde koupit kávu a společně si ji vypijí. Tom sledoval, jak se Hope blíží k autu. Musel uznat, že jí to náramně slušelo. Měla úplně jiný styl oblékání než Elizabeth. Vydechl.

,,Jedno latté, prosím," usmála se, když Tomovi podávala okýnkem kelímek, ,,pozor, pálí."
,,Au," sykl a Hope se zasmála.
,,Já to povídala," řekla a začala Tomovi foukat na prsty, které chytaly červenou barvu.
Tom se na ni podíval a nechal se. Bylo to příjemné a Hope u toho vypadala roztomile.
,,Už je to dobré," zašeptal po chvilce.
Hope se narovnala.
,,Nemám zajít na záchody namočit kapesník, abyste si to chladil?" zeptala se.
,,Ne, ne, jen už se posaďte vedle mě."
Hope obešla auto a posadila se vedle Toma, jak si přál. V ruce držela svůj kelímek s kávou a dveře potichu zabouchla, aby nevzbudila malého Sebastiana. Opřela si hlavu o sedadlo a natočila se na Toma. Byl smutný, ale byl krásný. Vlastně moc nechápala ženu, která jej nechala být a našla si milence. Tom byl Bůh. Snad i Bůh krásy.

,,Něco se děje?" prolomil Tom ticho a Hope vytáhl z myšlenek.
,,Jen jsem vám chtěla říct, jak vám to sluší," špitla nesměle a Toma si prohlédla.
,,Přesně to jsem chtěl říct já vám," usmál se Tom. Pohladil Hope po ruce.
,,A moc vám děkuji za dnešní večer. Bylo to od vás moc milé, že jste šla se mnou. S námi. Sebastianek vás rád poznal a já jsem... s vámi rád byl," dodal.

Hope odložila kelímek a pravou ruku položila na tu Tomovu, která hladila hřbet její levé ruky. Podívala se mu do očí.
,,Nemáte za co. Ráda jsem vám dělala společnost. Bylo to krásné. Sebastianek je moc šikovný a hraní mu vážně jde. Snad v tom bude pokračovat i nadále."
,,Taky doufám. Mohu se na něco zeptat?"
,,Jistě," kývla Hope. Dál se nechávala od Toma hladit. Bylo to příjemné gesto.
,,Teď, když už víte, jaký Sebastianek je... Neukončíte naše terapie, že ne?" zašeptal Tom a podíval se do koženého sedadla.
Hope se skoro zakuckala. Tohle ji ani nenapadlo. Jednu ruku vyprostila z Tomova sevření a položila mu ji na tvář, aby jej uklidnila a dokázala mu, že to, co řekne, myslí skutečně vážně.
,,Tome, tohle by mě v životě nenapadlo. Já neukončuji terapie, pokud si to pacient nepřeje, ano? Dokud mi sám neřeknete, že už ke mně nechcete chodit, dál v tom budeme pokračovat," zašeptala a po tváři ho zlehka pohladila.

Tom se na ni opět podíval. Jejich pohledy se střetly a oba zamrazilo na zádech.
Hope cítila divný pocit v žaludku a Tomovi se roztřásla kolena.
,,Myslím, že bychom měli pomalu vyrazit," zašeptal. Nechápal, co se to s ním děje. Tělo Hope mu vysílalo vibrační signály do jeho těla. Znervózňovala jej její vůně, její přítomnost a hlavně její pohledy.
Hope kývla a narovnala se. Pás přetáhla přes své hubené tělo a zacvakla ho.
Tom udělal totéž, podíval se dozadu na Sebastianka a nastartoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.