Řekni mi, jak ošklivý jsem #6

30. března 2011 v 14:41 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Tom procitl ze spánku, když mu slunce kompletně osvítilo celý pokoj. V noci si ustlal dole v obývacím pokoji, protože nechtěl spát vedle Elizabeth. Věděl, že by si ji pořád prohlížel, možná by i plakal, že už si nejsou tak blízko, a jeho plány by úplně ztroskotaly. Už takhle byl v citovém rozporu a nevěděl, jak z toho ven. Když Sebastiana vzbudil, oblékl a dohlédl na to, aby se nasnídal, dovedl jej do školky a spěchal zpět domů.

Elizabeth seděla u stolu a zamyšleně se dívala na vzory, které byly vyšité na ubruse. Zvedla pohled k Tomovi, když uslyšela jeho kroky, které se velmi pomalu blížily k ní.
,,Ahoj," pozdravila.
Tom se na ni ani nepodíval. Chtěl být chladný, aby Elizabeth poznala, že o ni nemá zase tak úplný zájem. Možná tajně doufal, že mu jeho zmatek v citech ulehčí tím, že se sama sbalí a odejde daleko od něj a Sebastiana.
,,Čau," opáčil a snažil se, aby nebylo poznat, jak je opět nervózní.
,,Chci ti jen říct, že ti děkuju za to, že ses o mě včera večer postaral. Bohužel tě musím zklamat, ale na tu Sebastianovu besídku nepůjdu. Mám něco domluveného," oznámila mu prostě.

Dívala se na něj upřeně, on se však neotočil. Místo toho raději stiskl okraj desky linky a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Jeho srdce bilo jako splašené. Bilo splašeně, protože milovalo. Bilo splašeně, protože nenávidělo. Bilo splašeně, protože Tom byl naštvaný. Byl naštvaný na Elizabeth, protože se chovala hrozně, ale ještě víc byl naštvaný na sebe.

,,Proč prostě rovnou neřekneš, že se mi vysmíváš a že máš domluvené rande?" zeptal se. Stále byl k Elizabeth otočený zády. Trochu se mu třásla brada a on nechtěl, aby to Elizabeth viděla.
,,Protože ty jsi přeci rád tahán za nos," odpověděla.
,,Musíš to dělat?" zeptal se Tom. Prudce se otočil čelem k ní.
Elizabeth se na něj opět podívala.
,,Dělat co?" zeptala se, jako by nevěděla, co má Tom na mysli.
,,Ponižovat mě, urážet mě, vysmívat se mi. Proč se prostě nesbalíš a neodejdeš? Vždyť mně i Sebastianovi by bylo mnohem líp," odpověděl. Jemu by lépe nebylo, ale to říkat nechtěl. Chtěl se naučit Elizabeth nenávidět. Jenže pokud pořád byla s ním v jednom domě, šlo mu to těžko.
,,Je mi tady dobře. Mám tu vše, co potřebuju," řekla Elizabeth. Ona byla naprosto v pohodě a nad věcí. Netrápilo ji, že Tomovi ubližovala. Netrápilo ji, že pomalu ztrácela svého syna, o kterého poslední týdny ani nezavadila pohledem. Vše jí bylo jedno.

,,Ale nám tady s tebou není dobře, chápeš to?" vyjel Tom. Měl šílený tlaky v hlavě. Měl pocit, že se mu brzy rozskočí.
,,Tak proč se nesbalíte a nejdete pryč?" zeptala se Elizabeth a zvedla obočí.
Tom vydechl.
,,To snad nemyslíš vážně, ne?"
,,Mluvím snad tak, že bych žertovala?" odsekla Elizabeth.
Tom ji mlčky obešel.
Elizabeth Toma zastavila.
,,Fajn, půjdu pryč já," řekla a podívala se mu do očí.
Tom cítil pálivou bolest na hrudi. Polkl.
,,Jo, to bude nejlepší řešení," zachraptil.

...

Dům byl tichý necelých dvacet minut a Tom zíral na dřevěnou podlahu. Pocit toho, že tu Elizabeth není, jej přiváděl do stavu nevnímavosti. Úplně zapomněl na vše, co musí zařídit a na to, že Sebastian je ve školce. Když Elizabeth odešla, on chtěl brečet. Chtěl brečet, protože ji miloval. Chtěl brečet, protože ji nenáviděl. Chtěl brečet, protože nenáviděl sebe za to, že ji miloval. Nevyznal se v sobě. Věděl, že její odchod bude to nejlepší, ale nečekal, že jej tak silně pohltí pocit smutku. Pocit potřeby cítit její vůni, dýchat stejný vzduch, jaký dýchala i ona, být jí alespoň trochu nablízku.

Toma vyrušil mobilní telefon, který se rozdrnčel na konferenčním stolku. Líně se pro něj natáhl a zmáčkl tlačítko se zeleným sluchátkem.
,,Kaulitz, prosím,"
,,Dobrý den. Tady Renatte Würklich, volám, jestli jste v pořádku. Už je dávno po třetí hodině a váš syn je jediné dítě, které zůstalo ve školce."
Tom vstal a promnul si oči. Měl chuť si dát pěstí.
,,Já... já se moc omlouvám. Opravoval jsem auto a úplně mi vypadl z hlavy čas. Hned budu u vás. Zatím," rozloučil se s ředitelkou mateřské školky a rychle šel k autu.

...

,,Doufám, že jste nezapomněl, že zítra je ta besídka. Sebastian hraje hlavní roli a bylo by hrozné, kdyby se nedostavil," rýpla si do Toma paní Würklich, zatímco on obouval malému Sebastianovi boty.
,,Nebojte se. Budeme tu o patnáct minut dříve, abyste náhodou nepozměnila program," odsekl. Neměl náladu na starou paní, která beztak spěchala domů ke svým kočkám. Na chvíli si pomyslel, že nechápe, jak lidé mohou dělat něco, co je nebaví a unavuje.
,,Jen aby. Tak zase zítra, Seby. Nashledanou," řekla paní Würklich a spěchala do své kanceláře.
Sebastian jí zamával.
,,Baba," sykl Tom tiše a svého synka pohladil omluvně po zádech.


Tom se protahoval časně z rána v kuchyni u lednice, když ho do očí praštil nápis BESÍDKA. Unaveně zívl a podrbal se na krku. Nikam se mu nechtělo. V duchu spočítal, kolik hodin mu zbývá, aby se stihl naladit do dobré nálady. Sebastiana dnes odvedla do školky jeho maminka, takže on měl čas na sebe. Rozhodl se upravit své mužné já. Byl trochu nervózní, protože nevěděl, jak se má chovat, když bude s Hope o samotě. Věděl, že bude nevhodné bavit se o jeho duši, když budou na společné akci, kde bude kolem padesáti lidí. Jeho nervozita se projevila na jeho tváři, když přitlačil prsty na žiletku.
,,Sakra," sykl bolestí a natáhl se pro kapesníček, který si přiložil na nepatrnou ranku.

...

,,Tome, no tak, už jsi?"
Tomův kamarád Georg bouchal na dveře koupelny.
,,Jo, ještě chvíli. Elizabeth nemá ráda, když ji při polibku škrábu. Dnešek musí být dokonalý, potřebuju vyhladit tváře a bradu," houkl. Měl na sobě dávno kvádro a růžičku strčenou v přední kapse, ale chtěl zjemnit svou kůži, protože věděl, že Elizabeth milovala to, jak byl všude heboučký. A dnes... dnes to muselo být dokonalé, protože se z nich měli stát manželé.
,,Jsi fakt oslepený láskou," zasmál se Georg.
,,Sakra," zaklel Tom tiše, když se do kůže na pod bradou říznul žiletkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.