Řekni mi, jak ošklivý jsem #5

12. března 2011 v 0:31 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


,,Víš, co bylo na celém oficiálním rande nejlepší?" zašeptala Elizabeth do Tomových vlasů a jen nepatrně čichala jejich svěží vůni.
,,Rád si to poslechnu," řekl Tom a usmál se. Elizabeth držel pevně u sebe a hladil ji po zádech.
Ona se na něj tiskla a obličej schovávala právě do jeho voňavých vlasů. Seděli spolu na lavičce na kopci za městem, takže měli úžasný výhled na zapadající slunce.
Tom tohle místo miloval. A miloval jej ještě víc, když mu docházelo, že právě tady našel svou lásku. Svou skutečnou lásku.

,,To, jaks mě líbal. To, jaks mě chytal za ruku. To, jaks mi šeptal ta krásná slůvka. To, jak mi létali motýlci v břiše. Vlastně ještě teď mi létají," zašeptala a lehce se usmála.
Tom jí věnoval mazlivou pusu na spánek.
,,Jsem skutečně zamilovaný, víš," zašeptal.
Elizabeth zvedla hlavu a podívala se Tomovi do očí.
,,Jsme spolu poprvé na oficiálním rande, jak víš, že je to láska?"
,,Já ani nevím, jak to vím. Nějaký hlas uvnitř mě mi to říká. Navíc je to jako by druhé rande a to s tím, že už jsme se spolu milovali. Víš, co se říká?" cvrnknul Elizabeth do nosu.
Elizabeth zakroutila hlavou, že neví, co se říká, a čekala, až jí to Tom prozradí.
,,Říká se, že když vidíš holku odmalovanou, v teplákách a stále se ti líbí, je to ta pravá," zašeptal s lehkým úsměvem. Uhnul Elizabeth pár nepatrných vlasů z tváře. Zakrývaly totiž její krásné rysy.
,,A já se ti líbila? Skutečně?" zašeptala. Začala mu prsty bloudit po šíji.
,,Neskutečně moc," řekl Tom vážně.
Elizabeth se přiblížila k jeho rtům těmi svými.
,,Polib mě, prosím," zašeptala prosebně a zavřela oči.

...

Tom se zvedl z postele a potichu odešel z ložnice, kde už hluboce spala Elizabeth. Zavřel za sebou dveře a sešel schody dolů. Posadil se ke klavíru a opřel o něj lokty. Obličej schoval do dlaní. Tolik mu Elizabeth chyběla. Štvala jej, část jeho srdce ji nenáviděla, ale přesto převažovalo to, že ji stále bláznivě miloval. Když seděl u své psycholožky, vše se zdálo tak lehké. Bylo lehké představit si, že dává Elizabeth sbohem. Bylo lehké uvědomit si, že ji nesmí milovat, protože mu tolik ubližuje. Jenže když byl sám, a ticho bylo jeho jediným společníkem, těžko dokázal uvažovat tak, že by žil bez ní. Byl na ni zvyklý. Znal ji. Uměl nazpaměť všechna její gesta, všechny její pohyby. Dokázal se zavřenýma očima popsat celé její tělo a vyjmenovat její přednosti.

Ztěžka narovnal hlavu a natáhl se pro svůj i-Pod, který ležel zapomenutý u kraje černě barveného klavíru. Sluchátka si dal do uší a zapnul maličký přístroj, který alespoň z části přerušil to bodavé ticho, když už ne jeho, možná trochu hloupé, myšlenky a vzpomínky.

Potřeboval jsem slyšet,
jak říkáš, že mě miluješ.
Celou dobu jsem tě miloval
a odpouštím ti, že jsi byla tak dlouho pryč.

Tom vnímal každé slovo písně, která mu hrála jako doprovod na cestě v jeho vzpomínání. Tížilo ho, že byl tak slabý. Skutečně se jí chtěl postavit, ale nedokázal to. Ne teď, ne v tuhle chvíli. V tuhle chvíli si totiž přál vrátit čas. Chtěl Elizabeth znovu mít.

...

,,Dobré ráno, poklade," zašeptala Hope Janovi do ucha a tác s obrovskou snídaní položila na noční stoleček, který byl takřka prázdný.
Jan se nepatrně ošil a cosi zamručel.
,,Já vím, že bys chtěl pokračovat ve spaní, ale musíš vstávat. Pokud se nemýlím, na devátou máš být v práci," řekla Hope a pohladila Jana po nahých zádech. To jej spolehlivě probudilo a on se začal usmívat.
,,Cos povídala?" zašeptal.
,,Že musíš vstávat, i když vím, že bys nejraději spal dál," odpověděla mu a trochu jej polechtala.
Jan se ošil a posadil se.
,,Spal bych, ale jedině tak, že bys ležela vedle mě. Spalo se mi bez tebe docela špatně, navíc jsem se bál, že ses mi někde ztratila," zašeptal a políbil Hope na tvář.
,,Alespoň sis uvědomil, jak je to pro mě těžké, když musím usínat sama. Ale mrzí mě, že jsem ti ani nepodala hlášení o tom, kde se nacházím, policisto," usmála se zářivě a Jan se zasmál. Objal svou ženu kolem pasu.
,,Myslím, že trošku pozměníme naše dohody a pravidla. Začal bych tím, že začneme společně večeřet a hlavně společně usínat," šeptal do jejích vlasů a zlehka začal chutnat kůži na jejím krku. Doufal tak, že Hope obměkčí a společně alespoň na chvíli zalehnou pod teplou peřinou a vynahradí si večerní manželské povinnosti.

Hope nespokojeně, ale přesto trochu vzrušeně, zamručela.
,,To zní jako dobrá dohoda, ale teď musíš vstávat, nasnídat se a jít do práce jako já," zašeptala a chytila jeho ruce, aby se vymámila z pevného, i když příjemného, objetí.
,,Zlato, nebuď taková perfekcionistka. Vymyslíme si zácpu na silnici a můžeme si ještě na chvilku lehnout společně do postele, co říkáš?" zašeptal Jan a přitom Hope dýchal na krk. Věděl, že tam je její slabé místo.
,,Jane, kdybych vytírala veřejné záchodky a ty bys uklízel odpadky na chodnících, pak bych souhlasila. Takhle se mi těžko odolává, ale musím. Ty zachraňuješ lidi, já jim pomáhám, práce nás volá," zašeptala a rychle se zvedla.
Jan jen nesouhlasně natáhl ruku a čapl Hope za tričko.

Hope jej lehce plácla po ruce a zasmála se.
,,Nech toho. Beztak je to tvá vina. Kdybys večer přišel kolem osmé jako obyčejní lidé, nemusel si na manželské povinnosti myslet ráno a pokoušet mě," řekla trošku vyčítavě.
Jan se položil zpátky do peřin.
,,To poukazuje na to, že nejsem obyčejný člověk, a taky na to, že na manželské povinnosti myslím pořád," zamrkal nevinně.
Hope zakroutila hlavou s úsměvem na rtech.
,,Jsi tak ukecaný. Vstávej už, nebo se na tu dopravní zácpu budeš muset přeci jen vymlouvat," řekla.
,,Fajn, už vstávám, jen mi ještě pověz, kde jsi byla, když jsem se ve tři hodiny ráno vrátil domů," zajímal se a konečně se zvedl z vyhřáté postele. Začal ji po sobě stlát.
,,Jela jsem k pacientovi. Probírali jsme toho moc a protáhlo se to, no. Ale dobrá zpráva je, že už mu možná začínám rozumět," zamrkala Hope vesele.
,,To je ten, co ti ze začátku své docházky k tobě ležel v hlavě?" optal se Jan a vzal si kousek uzeniny z tácu.
,,Ano, ale už vím, že je to naprosto normální a neškodný člověk. Dokonce je moc milý, pozval mě na besídku svého synka, tedy pokud s nimi nepůjde jeho žena," chlubila se.
,,Aha. Jen abych nezačal žárlit," mrkl Jan a dal Hope do pusy kousek tvrdého sýru.
,,To opravdu nemusíš, věř mi. Mimochodem, kdes byl ty, že's přišel tak pozdě?" zeptala se a zamyšleně žvýkala sousto.
,,Protáhla se mi pracovní doba," zasmál se Jan, ,,řešíme teď jeden případ. Neříká ti něco jméno Jack Swan? Je na něj vyhlášenej policejní zatykač," dodal už beze smíchu.
Hope se víc zamyslela. Dala ruce v bok.
,,Tak to neříká, ale kdybych o něm něco slyšela, dám ti hned vědět," mrkla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.