Řekni mi, jak ošklivý jsem #4

7. března 2011 v 13:43 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Hope klepala mobilem o stůl. Čekala, že jí Jan zavolá, aby se dozvěděla, zda bude dnes večer sama, anebo se svým manželem. Ticho v bytě ji otravovalo, ale puštěná televize ještě víc, protože v ní stejně nic nedávali. Němou místnost narušil až zvuk jejího mobilu. Natáhla se pro něj a pohodlně schovala nohy pod stůl.

,,Ano?"
,,Dobrý večer, tady Tom Kaulitz. Neruším?"
,,Dobrý večer, ne, ne."
,,Já... dozvěděl jsem se znepokojivou zprávu, a tak mě nenapadlo nic jiného než vám zavolat."
,,To je v pořádku. Chcete se někde sejít?"
,,To ne, ale pokud by vám to nevadilo, mohu vás pozvat k nám. Jsme tu se Sebastianem sami a on už stejně spinká."
Hope se lehce usmála. Když zjistila adresu, zamknula byt a autem dojela až k domu Kaulitzových. Vyšla pár schůdků ke dveřím a zmáčkla zvonek. Po chvíli jí Tom otevřel a pozval ji dál.

,,Dáte si něco? Čaj, kafe, vodu, džus, minerálku?" zeptal se, když jí sundával kabát.
,,Čaj, prosím," usmála se lehce Hope a sundala si boty. Potom šla za Tomem dál do domu a posadila se ke stolu, když dostala svolení.
Tom udělal dva šálky čaje a jeden podal Hope.
Ta s poděkováním hrneček položila na stůl a dochutila si jej podle svého.

,,Dnes jsem se potkal se svou ženou," řekl Tom, když se posadil vedle Hope.
Hope se na něj podívala a čekala, co dál řekne. Možná se trochu obávala.
,,Šla zase za tím svým. Zítra půjdu zařídit vše ohledně rozvodu. Nechci, aby tu byla. Už... na to nemám. Chci to pomalu vysvětlit Sebastiankovi a začít žít bez ní," vydechl.
Hope natáhla ruku po stole a lehce stiskla tu Tomovu.
On se na ni s díky v očích podíval.

,,Bude to dobré, uvidíte. Od zítřka vás čeká něco nového. Určitě bude ze začátku pár problémů, ale jsem si jistá, že vy je vyřešíte s nadhledem," usmála se zlehka.
,,Vám věřím, Hope," řekl Tom vážně.
,,To jsem moc ráda. Teď už budete mít jen světlé chvíle," řekla.
Tom věděl, že z části říká pravdu. I když ke své ženě stále něco cítil, něco uvnitř něj mu říkalo, že s rozseknutím jejich manželství to bude jen a jen lepší.
,,Jediné, co mě na tom štvalo, bylo to, že dělala, jako by vlastně nic neudělala. Chovala se přirozeně, nebyla přede mnou vůbec nervózní. Dokonce byla i drzá, prostě... tohle mě nesmírně vytočilo. Já se totiž klepal jako malý kluk." Poslední větu zašeptal. Připadal si děsně malinký. Byla mu za sebe hanba. Podíval se do stolu.

,,Za to se přeci stydět nemusíte. Je to vaše žena, máte ji rád a je... možná i hezké, že se stále cítíte nervózní. Alespoň se tak ukazuje, že nejste bezcitný," řekla Hope.
Tom se napil svého čaje a přikývl.
,,Pomalu se ale musím připravovat na pátek. Sebastianek má ve školce besídku a já tam musím jít. Půjdu tam samozřejmě rád, Sebastianek je moc šikovný, ale... musím tam jít s ní," zašeptal. Ta představa, že ji bude muset držet za ruku, aby Sebastian nepoznal, že se něco děje, jej mučila už teď.
,,Nebudete se soustředit na ni, ale pouze na vašeho syna, berete? Myslím, že vám udělá radost svým výkonem. Říkal jste, že je šikovný a já tomu věřím," řekla Hope.
Tom se na ni lehce usmál. Dívali si navzájem do očí.

,,Myslel jsem, že kdyby to Elizabeth nějakým způsobem zrušila, šla byste se mnou vy, pokud byste tedy měla čas a chuť," řekl Tom.
Hope trochu pootevřela rty. Tohle pro ni bylo veliké gesto. Nečekala to.
,,Páni. Mně by bylo samozřejmě potěšením. Nikdy jsem na žádné takové besídce nebyla a pokud by to pomohlo i vám, šla bych ještě radši," mrkla.
,,Mně by to pomohlo. A moc. Nebyl bych tam sám a navíc byste poznala mého syna. Alespoň byste zjistila, kdo mě celou dobu jakž takš drží nad vodou," řekl Tom.
,,Tak dobře. Kdyby to vaší ženě nevyšlo, stačí zavolat a já půjdu moc ráda. Když nebudu vadit ani vašemu maličkému," usmála se lehce Hope a dopila svůj čaj.
Toma rozněžnilo to, jakým způsobem Sebastiana oslovila. Připadalo mu to moc milé.

...

Hope se zpět domů vrátila v brzkých ranních hodinách. S Tomem si ještě dlouho povídali o jeho životě a o věcech, které se jim do témat připletly. Nebyla unavená, byla zvyklá na ponocování a nedostatek spánku, protože často čekala na svého manžela Jana. Tiše se plížila bytem a nakoukla do ložnice, zda tam Jan spí. Když viděla jeho spokojenou tvář zabořenou v polštáři, lehce se usmála a šla dělat snídani. Byla ráda, že v bytě nebyla sama, přestože Jan spal.

...

Toma probudilo bouchnutí dveří. Vyletěl z postele a rychle seběhl schody dolů. Lekl se, že je to nějaký zloděj. Když však uviděl opilou Elizabeth, opřel se o zábradlí. Chvíli ji pozoroval. Za tak krátkou dobu se nadobro probudil.
Elizabeth se na něj podívala opilýma očima. Opírala se o dveře a její vlasy byly lehce rozcuchané. Kdyby tahle chvíle byla před pár lety, možná by Tomovi přišla sexy. Teď cítil jen vztek.

,,Zdravím tě... škit," vydala ze sebe a ironicky se zasmála.
,,Odpust si to, prosím. Nejsem na tebe zvědavý," řekl Tom pohotově a sešel posledních pár schodů. Elizabeth podepřel a vedl ji do ložnice.
,,Proč bych toho měla nechat jako?! Jsem ve vlastním domě, s vlastní rodinou. Můžu dělat, co se mi jen zlíbí," křikla Elizabeth a kymácela se.

Jen díky Tomovi se držela na svých nohou. Tom se modlil, aby nevzbudila Sebastiana. Nechtěl, aby byl svědkem Elizabethinýho výstupu. Když otevřel dveře od pokoje, jen na chvíli si vzpomněl na to, že ještě před několika týdny tu společně spali, milovali se, hádali se a diskutovali o běžných věcech. Nevěděl proč, ale zastesklo se mu po tom všem. Uvědomil si, že si až moc rychle zvykl na rodinné zázemí, že si zvykl na svou vlastní rodinu, která se mu teď bortila pod rukama jako domeček z karet.

,,Nekřič. Sebastianek spinká," zašeptal a položil její bezvládné opilé tělo na postel.
Elizabeth nic nenamítala, jen krátce zaskučela, když jí Tom sundával páskové podpatky.
,,Tome?" řekla a nepatrně zvedla hlavu.
Tom se na ni podíval unaveným pohledem.
,,Stále tě miluju, víš to? Nikdo nikdy nebyl tak dokonalý jako ty. Jack je jen náhrada v posteli, protože tam ty jsi naprostá nula, ale to ti říkat nemu... škit... nemusím," zasmála se znovu a rozepnula si koženou bundu.
Toma její slova neskutečně bolela. Zarývala se mu hluboko do paměti. Bylo to, jako by mu v uších hrála nepříjemná hudba. Rychle Elizabeth přikryl, a když viděl, že konečně usnula, posadil se na okraj manželské postele a zadíval se na ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.