Řekni mi, jak ošklivý jsem #3

7. března 2011 v 13:38 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


,,Chvíli jsem přemýšlel o tom, že Elizabeth vše odpustím a budu se snažit náš vztah upevnit. Teď ale vím, že by to stejně nemělo cenu," přerušil Tom ticho.
Hope jej stále poslouchala.
,,Opravdu si myslíte, že by váš vztah již nefungoval? Když se dva lidé milují, jde to přeci samo," řekla.
Tom se na ni podíval pohledem, jako by jí říkal, že tuhle větu snad nemyslela vážně.
Hope se upřímně a ze srdce rozesmála.
,,Jistěže ne. Zkoušela jsem vás, jestli nemáte vidinou po lásce zaslepený mozek," mrkla. Teď už se smál i Tom.
,,Ani náhodou. Dávno vím, že láska v podstatě neexistuje," řekl.
,,V podstatě opravdu ne. A je moc dobře, že si to uvědomujete. S touhle myšlenkou dojdete dál a snáz, věřte mi," řekla Hope a položila Tomovi ruku na paži. Zlehka jej pohladila a usmála se.

Tom se ponořil do jejích očí, kde vládla především útěcha. Jejich hnědé oči splývaly navzájem.
Hope přišlo na mysl, že ještě nikdy neviděla tak krásné hnědé oči, jaké měl právě Tom. Usmála se z ničeho nic a poposedla si blíž k němu. Byla si jistá, že se dostala do jeho srdce a to ji velice těšilo.

...

Tom za sebou zavřel veliké ebenové dveře a nadechl se. Cítil parfém své manželky, a tak věděl, že tu je. Unaveně si stáhnul bundu z ramen a pověsil ji na věšák v rohu místnosti. Další sezení u Hope mu dalo sílu, aby konečně rozlouskl tvrdý oříšek svého manželství. Věděl, že to bude bolet. Konec konců, Elizabeth mu byla stále hodně blízko, ale on si dál nechtěl nechat ubližovat. Každá myšlenka na to, jak jeho žena spí s někým jiným, jej bolela. Každá představa, že její tělo rozechvívá někdo jiný, jej ubíjela.

Znovu se zhluboka se nadechl a šel dál.
Na pohovce v obývacím pokoji seděl jeho syn. Chroupal cereální lupínky a díval se na televizi.
Tom se usmál nad tím, jak je Sebastian zaneprázdněn díváním se na Krtečka. Pomalu šel k němu a sehnul se k jeho maličkému oušku.

,,Jsem doma, broučku," zašeptal a maličká hlava se natočila.
Sebastian se usmál a zvednul se.
,,Tati," výsknul a omotal své ručičky okolo Tomova krku.
Tom jej k sobě přivinul a vzal na ruku.
,,Jak ses měl?" zeptal se a Sebastiana postavil na vlastní nohy.
Sebastian si jej jako pokaždé prohlížel. Chtěl být jako jeho velký táta.
,,Dobře, jak ty?" usmál se a chytil Toma za ruku. Vedl ho do svého pokojíčku, kde měl připravené obrázky, které mu ve školce namaloval.
,,Já taky. Byl jsem ve městě a vyhlídnul jsem krásné auto, takže k narozeninám mám pro tebe první dárek," zamrkal Tom. Nechtěl svému synovi plést hlavu tím, že se zdaleka nemá dobře a že možná jeho maminka odejde z domu. Sebastian nic nevěděl, a tak to mělo zůstat, protože Tom jej chtěl chránit.

,,Super. Už abych ty narozky měl. Dívej, tohle jsem ti nakreslil," řekl Sebastian, když společně došli k psacímu stolu, a ukázal na tři obrázky. Každý byl jiný, ale přeci jen měly něco společného. Byly na nich tři postavy a Tom snáz poznal, že je to on, jeho syn a jeho žena.

,,Páni, to je moc krásné, Sebastianku. Koupíme rámečky a pověsíme ti je na zeď, bereš?" usmál se lehce, aby zahnal melancholický pocit, který ho přepadl. Kéž by bylo vše tak, jako to bylo vyobrazeno na obrázcích.
,,To beru," uculil se Sebastian a obrázky uklidil do šuplíku.
,,Tak super, teď se běž ale svléknout do koupelny a já za tebou přijdu, aby ses vykoupal," řekl Tom a pohladil svého syna po zádech. Ozvalo se jen roztomilé dobře a Sebastian zmizel za dveřmi koupelny.

Tom se opřel o šatní skříň a vydechl. Tíživý splín se usadil na jeho srdci. Opět nevěděl, jak z toho všeho pryč tak, aby neublížil lidem okolo sebe. On by klidně trpěl dál, ale nechtěl dopustit, aby se jeho neštěstí, a možná i jeho chyba, obracela na druhé.
Po chodbě prošla Elizabeth, dávajíc si šperk do ucha.
Tom se narovnal a rychlým krokem šel za ní.

,,Elizabeth," vydechl její jméno. Stále mu připadalo krásně něžné.
Elizabeth se na podpatcích otočila.
,,Ahoj, Tome," pozdravila slušně a lehce se usmála.
Tom nepatrně znervózněl.
,,Kam jdeš?" zeptal se. Snažil se zůstat klidný.
,,Jdu s holkama ven. Máme menší večírek," řekla Elizabeth.
Tom zabořil pohled do země.
,,Aha," hlesl hlasem. Nebyl hloupý a domyslel si, že hned po údajném večírku půjde ke svému milenci.
,,Vadí ti to? Myslela jsem, že jsi se Sebastianem rád," řekla Elizabeth. Kabelku si hodila přes rameno.
,,Nevadí mi to. Já s ním rád jsem na rozdíl od tebe," odsekl a šel za Sebastianem do koupelny. Původně nechtěl být tak chladný, ale její chování jej rozčilovalo. Už chtěl, aby byla pryč z domu. Chtěl začít od znova. Chtěl být konečně opět šťastný.

...

Hope otevřela dveře od bytu a rozsvítila si v chodbičce. Jan ještě nebyl doma, tak ji zaplavil pocit strachu. Boty narovnala do botníku a kabát pověsila na věšák. V kuchyni taktéž rozsvítila a postavila vodu na čaj. Dnešek pro ni byl dlouhý, ale i tady doma si uvědomovala, že si získala další srdce. Nikdy nepomyslela na to, že by ona sama ubližovala. Lidská srdce pro ni byla víc než peníze, víc než majetek. Chtěla jich mít co nejvíc, aby byli lidé šťastní. Chtěla spoustu lidí zachránit a navést je na správnou cestu života. Věděla, že to umí. Věděla, že má trpělivost, kterou tak ráda rozdávala.

Teď se soustředila jen na jeden případ. Na případ Toma. Fascinovalo ji, jak někdo - na pohled silný a nebojácný - může uvnitř plakat jako malé dítě. Byla zvědavá. Chtěla vědět vše, ale hlavně mu chtěla pomoct. Po dnešku věděla, že se její přání začíná plnit. Dokonce si společně i rozuměl, což bylo plus na víc.

...

,,Tati?"
,,Ano?" zeptal se Tom a česal Sebastianovi vlasy.
,,Budeme mít ve školce besídku. Půjdete s mamkou?"
Tom se zarazil. Vážně se na svého synka podíval.
,,No, víš, nevím, jestli bude maminka chtít jít. Víš, že toho má teď docela hodně, možná ani nebude mít čas," řekl.
,,Už jsem se jí ptal. Říkala, že půjde moc ráda," uculil se Sebastian.
Tom chtěl něco namítnout. Něco jako, že nevydrží stát dvě hodiny vedle ní a usmívat se na Sebastiana. Tahle komedie jej každým dnem víc unavovala. Nakonec ale jen přikývl a lehce se usmál.

,,Dobře. Já půjdu taky moc rád," pohladil Sebastiana po učesaných vlasech. Ten se jen znovu uculil a seskočil z pračky, na které seděl. Šel do pokojíčku, kde připravoval pohádku, kterou mu Tom později přečte.
Tom se zatím uklidňoval tím, že zavolá Hope, aby jí vše řekl. Musel to ze sebe dostat a telefonát s jeho psycholožkou mu přišel jako nejvhodnější řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cath Sykes | Web | 7. března 2011 v 13:50 | Reagovat

krásný blog :) takový decentní dess :)

2 Shadow... | 7. března 2011 v 13:58 | Reagovat

[1]: Jen zastávání toho názoru, že v jednoduchosti je krása, díky. :[ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.