Řekni mi, jak ošklivý jsem #2

7. března 2011 v 13:37 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Hope otevřela dveře od své ordinace a podívala se po maličké čekárně. Papíry na parapetu byly poházené po celé jeho délce, tak je urovnala a šla do kanceláře. Prostornou kabelku položila na skříňku u okna a svlékla si kabát. Poupravila své vlasy v zrcadle a posadila se na koženou židli. Ruce složila do klína a zatřásla se chladem, protože židle byla studená. Ozvalo se první klepání, a tak s lehkým úsměvem vyzvala klienta dál.
Věděla, že každý člověk je jiný. Věděla, že každý má své nálady, své názory, svůj charakter, svůj styl oblékání. Proto ji nepřekvapovalo, kolik lidí denně zaťukalo na dveře její útulné ordinace. Lidé se stále za něčím hnali, stále si chtěli něco dokázat, navzájem se nechápali a neposlouchali, proto většinou skončili tady. U té milé psycholožky, která řádně naslouchala a motivovala je.

Hope hypnotizovala CD disk svého oblíbeného interpreta. Pro dnešní den toho měla plné zuby, a tak se chtěla uklidnit poslechem jeho srdceryvných textů. Zvedla se a šla zkontrolovat, zda je čekárna prázdná. Potichu otevřela dveře a nakoukla ven. Na lavičce seděl Tom. Neobtěžoval se zvednout pohled ze země, kterou sledoval od samého začátku, co tam přišel.

,,Pane Kaulitzi," oslovila ho měkce.
Tom k ní vzhlédl. Odkašlal si a vstal.
,,Dobrý den. Nejdu nevhod?" zeptal se. Ruce založil do kapes. Byl trochu nervózní.
,,Ne, jistěže nejdete. Pojďte dál," vyzvala jej a šla se znovu posadit do koženého křesla s kolečky. Natáhla se pro desky s jeho jménem, které včera zapomněla založit do kartotéky, takže zůstaly ležet na skříňce, kde měla i mimo jiné položenou svou kabelku.
Tom se posadil naproti ní do sněhového křesla a natáhl se pro svůj oblíbený polštářek. Jednu nohu si strčil pod zadek a narovnal se.

,,Tak jak se dnes máte?" zeptala se Hope. Nechtěla se hned ptát na příčinu jeho návštěvy.
,,Nemám. Stala..." odmlčel se a zhluboka nadechl. Zavřel oči.
,,Stala se hrozná věc," zašeptal.
Hope si zapsala poznámku do desek s jeho jménem.
Tom to zahlédl a trochu se zamračil.
,,Mohla byste prosím přestat psát do těch zatracených desek?" řekl.
Hope se na něj podívala a desky odložila. Jen pokývala hlavou.
Tom uviděl na jejích lících lehké zčervenání. Vydechl.
,,Jen je to pro mě ponižující. Nechci, aby to někde bylo zapsané," zašeptal skoro neslyšně. Podíval se do země.
,,Desky jsou odložené. Můžete mluvit," řekla Hope klidně a zvedla se. Postavila na čaje pro sebe i pro Toma.

Tom seděl rovně v křesle, jako by se snažil tomu všemu postavit čelem. Drtil si prsty o pohodlné křeslo a rty schovával do pusy. Ten obraz se mu neustále vracel. Měl ho v podvědomí, měl ho před očima, v hlavě. Nedokázal se s tím vyrovnat sám. Musel sem zajít. Znovu se zhluboka nadechl. Potlačil slzy ponížení.

,,Načapal jsem ji s jiným chlapem v posteli," vydechl. Ukazováček s palcem přiložil na kost nosu.
Hope se překvapeně otočila. Odložila hrneček a šla pomalu k němu.
,,Pane Kaulitzi," začala opatrně, sklonila se k němu, takže se mu dívala přes rameno, ,,teď si dáme čaj, ano? Jsem si jistá, že společně vás zbavíme pocitu ponížení."

Tom nedokázal pochopit, jak ví, na co myslí. Nedokázal pochopit, že Hope cítila to, co cítil on. Podíval se jí do tváře, možná proto, aby se ujistil, že jej nechce oklamat, a také proto, že se potřeboval přesvědčit, zda nesní. Když viděl jen její lehký, uklidňující úsměv, podíval se zpět do země.

,,Dobrá," zašeptal.
Hope se narovnala a vrátila se zpět k hrnečkům, které naplnila voňavou tekutinou. Vůně citronu a lesních plodů se rozptýlila po místnosti.
Tom začichal. Otočil se a vzal si hrneček, který mu Hope podávala.
,,Děkuji," poděkoval a hned se napil.
Hope čaj zředila s vodou, takže nebyl tak horký. Posadila se na druhé křesílko vedle toho, na kterém seděl Tom, aby mu byla blíž a pohledem jej pobídla, aby mluvil dál.

,,Je to děvka," řekl rozzlobeně.
,,No, já nejsem muž, takže by asi bylo na místě, kdybych vám řekla, že mě to trochu uráží," řekla.
Tom se na ni omluvně podíval.
,,Promiňte. Není to nic na vás, nebo obecně na ženy, jen na ni. Opravdu," uvedl to na pravou míru. Nechtěl, aby si Hope myslela, že tím chce urazit i ji.

...

,,Vypadalas tak nevinně," vydechl Tom, zatímco si Elizabeth oblékala jeho tričko. Líně ležel na posteli a pozoroval její tělo.
Elizabeth se na něj otočila.
,,Já vím. Je to dobrá zbraň pro svádění, nemyslíš?" zachichotala se.
Tom se usmál.
,,Takhle svádíš kluky?" zeptal se.
,,Ano. Dělám nevinnou a oni jsou pak lovci. Třeba na tebe to zabralo," zamrkala a posadila se na kraj postele.
Tom jí položil ruku na stehno.
,,To máš pravdu. Vypadalas tak opuštěně. Hned jsem věděl, že potřebuješ pomilovat."
,,Ty jsi čuně," zasmála se Elizabeth a políbila jej.

Tom se cítil jinak, než po všech těch románcích, které doposud prožil. Elizabeth byla jiná. Byla krásná, chytrá a navíc měl pocit, že už teď mu patřila. Prohlížel si její tvář a představoval si každé večery s ní. Jarní, letní, podzimní i zimní.
,,Smím tě pozvat na rande?" zeptal se tiše a podíval se jí zhluboka do očí.
,,Zveš mě oficiálně na rande? Nebyla tohle jen vášnivá noc?" zeptala se Elizabeth.
,,Ne. Chtěl bych tě poznat víc," usmál se lehce.

...

,,Víte, co dělám, když jsem naštvaná?" zeptala se Hope. Tím Toma vyrušila ve vzpomínání.
Trochu naštvaně se na ni podíval, než si uvědomil, že ona za to nemůže a nastražil víc uši.
,,To nevím. Co děláte?" zeptal se.
,,Pustím si hudbu a vybíjím se na textech písně," řekla Hope a natáhla se pro CD disk. Vložila jej do hifi věže a nastavila vhodnou píseň.
,,Tu znám," usmál se lehce Tom, když uslyšel první tóny písně.
,,On je známý. Poslouchejte ten text," řekla Hope a víc zabořila své tělo do křesílka. Zavřela oči a ponořila se do slov písně.

Tom udělal to samé. Angličtinu moc neovládal, ale pár slovíček pochytal. Pochopil, že se tato píseň hodila k jeho situaci. Díval se do stropu a přemýšlel nad tím, proč sem nešel hned na začátku. Hlavou se mu také honilo to, že by své manželství možná ještě mohl zachránit. Elizabeth mu stále připadala atraktivní. Uvažoval nad tím, že by jí vše odpustil a že by se snažil na její nevěru zapomenout. Tyhle myšlenky zahnal ve chvíli, kdy uslyšel podivné zvuky. Otočil se na Hope a díval se, jak smrká. Její řasenka byla trochu rozmazaná.

,,Jste v pořádku?" zeptal se.
,,Ano, jen... poslouchejte," řekla Hope a na chviličku odešla do vedlejší místnosti.
Tom mezitím začal přemýšlet nad tím, jak své psycholožce řekne, že je odhodlaný odpustit nevěru své ženě, kterou ještě před chvílí nazval děvkou.

Hope věděla, že teď není prostor na její srdeční záležitosti, a tak rychle smyla rozmazanou řasenku pod očima a s úsměvem, který zakrýval její emoce, se vrátila zpět do ordinace. Vypnula hifi věž a posadila se.
Tom jí to chtěl ulehčit, když si přisedl k jejímu tělu a podíval se jí do očí. Nebyl psycholog, ale poznal, že ji něco trápí, že něco nebylo v pořádku.

,,Víte, angličtina není má silná stránka. Pochytil jsem pár slovíček, ale moc mi to nedalo. Nemáte někde překlad?" zeptal se tiše.
Hope se natočila a z poličky vytáhla pár papírů sepnutých k sobě. Podala mu je a lehce se usmála.
Tom se dal do čtení. V půlce textu se usmál. Nemýlil se. Tato píseň se hodila k jeho situaci. Jeho hodnoty se opět převrátily. Teď byl rozhodnutý, že začne od začátku. Že pustí k vodě Elizabeth, rozvede se a najde si jinou přítelkyni, popřípadě zůstane sám. Věděl, že Hope mu pomůže překonat první známky samoty i první veliké starosti.

,,Myslím si, že jsem písničku pochopil," usmál se a text položil na stůl.
Hope si oddechla.
,,A je vám líp?" zeptala se nesměle.
,,O mnoho. Jeho Cdčko si určitě koupím," mrkl.
Hope se zasmála.
,,Pak bych vám měla nachystat překlady, abyste si neudělal špatný obrázek o tom, co poslouchám," řekla.
,,To se nestane. Hip hop je i mně blízký," usmál se Tom a napil se čisté vody.
Hope přikývla. Ona ve skutečnosti hip hopem žila, ale nikde se tím nechlubila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.