Řekni mi, jak ošklivý jsem #1

7. března 2011 v 13:34 | Shadow. |  Řekni mi, jak ošklivý jsem


Temnou ulicí se ozýval zvuk podpatků a skoro neslyšitelné šourání značkových tenisek. Každá druhá pouliční lampa nesvítila, a tak ulice působila poněkud strašidelně.
,,Ještě se nebojíš?" omotal Tom ruce kolem Elizabeth.
,,Nech mě být," odsekla a udělala pár kroků před něj.
Tom se zasmál.
,,No tak, Elizabeth. Nebuď taková netykavka. Já myslel, že jsme si to vyjasnili," řekl klidně a zabořil ruce hluboko do kapes.
Díval se na cestu před sebou, takže viděl i boty své ženy, která byla uražená a kráčela hrdě před ním.
,,Co jsme si vyjasnili, Tome? To, že mě na vlastních narozeninách odkopáváš jako kus hadru? To, že si mě nevšímáš a raději se bavíš se svými kamarády? Moc dobře jsi věděl, že tam nikoho neznám," řekla Elizabeth. Z jejího hlasu bylo slyšet, jak je podrážděná.

Tom vydechl. Tohle sice věděl, ale nechtěl si připustit, že by byla jeho žena tak žárlivá a bezcitná. S ní se od doby, co spolu začali chodit, viděl mnohokrát, ovšem své kamarády viděl jen někdy a ještě ke všemu za špatných podmínek, protože je potkával na ulici či v obchodních domech a neměl čas s nimi diskutovat o jejich životech. Zato Elizabeth si vodila své přítelkyně i do jejich společného bytu a vůbec ji nezajímalo, že to Tomovi občas vadilo. Nebrala na to ohledy a nepřestávala s tím.
,,Elizabeth, prosím. Můžeš se umoudřit a pustit svůj vztek na dovolenou? Mám narozeniny," řekl, a kdyby se na něj dívala, nahodil by své psí oči, které uměl dokonale.

...

,,Takže se vám nepodařilo vaši ženu obměkčit?"
Mladá psycholožka si sundala své dioptrické brýle.
Co Tom pozoroval, dnes to udělala už po páté. Trochu mu to lezlo na nervy. Chtěl jí říct, aby je nechala na nose, ale byl zticha. Uvědomoval si, že ona jako jedna z mála mu chce pomoct.

,,Vím, že vám to vadí," řekla Hope a podívala se na Toma. Čekala, že jí konečně odpoví na její předešlou otázku.
Toma trochu zarazilo, že věděla, na co v tu chvíli myslel. Nepatrně se ošil a pošoupl zadek v pohodlném křesle.
,,Nepodařilo," zašeptal. Věděl, že kdyby teď mluvil nahlas, Hope by poznala jeho nervozitu a to nechtěl. Pořád měl své ego a neměl v plánu ukázat vnitřek sebe nějaké psycholožce. Koneckonců od ní čekal jen sílu, aby zvládl nastávající rozvod a spory o svého syna.

,,Bývala vždy taková?"
Hope si také poposedla a opřela si ruku o opěradlo druhého křesla.
,,Jaká?"
,,Sobecká," řekla jednoduše a podívala se z okna.
Tom si odkašlal. Neměl rád, když se lidé dívali někam jinam, přestože mluvili s ním a vnímali jej. Svým odkašláním přilákal psycholožky pohled. Káravě si ji prohlédl.
,,Ne, nikdy mi až takováhle nepřišla," odpověděl a mazaně se usmál. Tím dal najevo, že vždycky má to, co chce.

...

,,Dnes se už nejspíš nepotkáme, viď?" zeptala se Hope a naplnila svůj hrneček citrónovým čajem.
,,Myslím, že ne. Řešíme teď docela obtížný případ a budu muset pracovat i přes noc. Ledaže bys přišla do mé kanceláře," zamrkal Jan a hodil na Hope prosící oči.
Zasmála se.
,,Uvidím, jak mi to půjde se terapiemi a možná se zastavím," usmála se a políbila Jana, který si vedle ní zalil kávu.
,,Vím, že mi neodoláš a zastavíš se," mrkl na ni a posadil se ke stolku. Ranní noviny měl dávno přichystané na stole, takže je otevřel a začetl se.

V tomhle Hope miloval ještě víc, než jí říkal. Měla smysl pro perfektnost rán i večerů. Ráno měl přichystané noviny, večer uvolněný prostor na gauči, aby se mohl v klidu dívat na svůj oblíbený pořad nebo film. Hope často odcházela zpět do ordinace, ale on to chápal. Vyhovovalo jim to spolu způsobem, kterým spolu žili. Byli zajati v takovém režimu a ani jeden z nich to neměl v plánu změnit.

Hope házela věci do kabelky.
,,Lásko, jsi v pořádku?" zeptal se Jan. Přišla mu nervózní.
Hope k němu vzhlédla. Její mobil zaplul do kapsičky prostorné tašky.
,,Jo, jsem. Proč se ptáš?"
,,Připadáš mi nervózní. Má snad přijít hygiena, nebo tak něco?"
,,Ne, to ne. Jen mám v ordinaci celkem zajímavého pacienta. Muž - okolo třiceti let. Mám pocit, že mě nepotřebuje, ale on trvá na dalších a dalších schůzkách. Vůbec se v něm nevyznám. Je to docela těžký oříšek a já se ho trošku bojím," vydechla.
,,Dívá se na tebe nějak vražedně? Šahá na tebe, říká věci o smrti? Jestli ano, pak jdu s tebou a vyvedu ho," řekl Jan statečně.
Hope se tomu musela zasmát. Líbilo se jí, že o ni má starost.
,,Ne, to zase ne, jen je zvláštní. Nejspíš první člověk, u kterého nevím, na čem jsem. Vlastně ani nevím, jak na tom u něj jsou i ostatní lidé," řekla. Zapnula si pár knoflíčků u tenkého svetříku.
,,Aha, takže tvé myšlenkové pochody tě poprvé zklamaly," řekl Jan. Hrníček s ranní kávou přiložil k ústům a usrkl horkou tekutinu.

,,Nejsou to myšlenkové pochody," zamračila se. Neměla ráda, když si zrovna z tohohle někdo dělal srandu.
,,Ale no tak. Víš, jak jsem to myslel," řekl Jan něžně.
Hope se na něj přísně podívala a on se sladce usmál.
,,Právě, že vím. Jsi hrozný, ani po letech to nebereš jako vážnou věc," řekla trochu dotčeně.
Jan se zvedl a objal ji kolem ramen. Natočil hlavu k jejímu uchu.
,,Beru to vážně. Jen je strašně sexy, když se zlobíš," zašeptal a rty otřel o její tvář.
Hope se rozesmála. Plácla Jana do břicha.

,,Kuš. Jsi vážně hrozný. Což mi připomíná, že se budu ještě dlouho rozmýšlet, jestli za tebou do práce přijdu," zatvářila se andělsky a vzala do ruky kabelku. Šla na chodbu, kde si oblékla kabát a nazula boty.
Jan se opřel o futra, která byla mezi kuchyní a chodbou. Líbezně se usmíval.
,,A proto sis mě vzala," mrkl a natáhl se, aby ji mohl ještě políbit.
Hope mu omotala ruce kolem pasu.
,,Ano, miláčku. Přesně kvůli tomuhle. Protože jsi neodolatelně hrozný," zašeptala proti jeho rtům, a pak je zlehka políbila.
Jan spokojeně zamručel.
,,Doufám, že přijdeš," vydechl.
,,To nevím, ale určitě zavolám."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 báři | Web | 26. června 2011 v 10:23 | Reagovat

Tak to je drsné :D Takovou povídku jsem asi ještě nečetla :D Určitě ne. Pochvala! :)

2 Karolína | E-mail | Web | 30. prosince 2011 v 15:03 | Reagovat

[1]:Tak to je pravda klobouk dolu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.