Charming cold #9

Sobota v 14:14 | Shadow. |  Charming cold
Menší spoiler: Tom with hero hair.
:D ,,It's gonna be a busy day for me, Stefan. Time to strap on the hero hair." Ach, jak je divné nestahovat si v sobotu nový díl TVD... I když poslední řady stály za prd, stejně mi Damon, Caroline, Elena, Alaric, Stefan a další vážně chybí!
Tenhle díl je takový kýčovitý, ale líp jsem to nesvedla.
No, snad se bude líbit alespoň vám. :) Děkuju za komentáře i hlasování v anketách. Moc si toho vážím. ♥

Allison vložila Tomovu prázdnou krabičku od jídla do té své a zvedla se z křesílka. Odpadky od večeře vyhodila do koše, který byl u kuchyňské linky. Setkala se s Tomovým pohledem, když se na něj letmo podívala. Usmál se na ni.
,,Už chceš jet?" položil otázku, přestože odpověď viděl sám v její tváři. Allison vypadala unaveně.
,,Ráda bych už jela, ale jestli tu chceš ještě pracovat,

můžu si zavolat taxíka nebo jet dopravou," odpověděla mu. Naposledy přejela utěrkou přes desku linky.
,,Ne, ne, půjdu sem zas zítra. Můžeme jet," řekl Tom a taky se zvedl. Začal vypínat všechnu tu techniku, se kterou dnes pracoval. Než se technika úplně vypnula a různá tlačítka přestala svítit, párkrát se protáhnul. Ukázal tak Allison svůj bok, který mu lezl z pod trička, co se lehce vyhrnovalo, jak hýbal trupem.

Jakmile spatřila ten snědší kousek jeho kůže, podívala se jinam. Ne, nemohla si říkat, že je Tom doopravdy kus. Vždyť spolu nestrávili zase tolik času, aby měla důvod na něj myslet určitým způsobem. Byl to její šéf. Možná mezi nimi proběhla jakási důvěrná konverzace, ale to nic neměnilo na tom, že by takové myšlenky a obrazy v hlavě neměla vůbec mít. Už přeci jednou nebo možná dvakrát viděla jeho polonahé tělo. Teď se jednalo jen o hloupý kousíček kůže... Ovšem takový kousíček, který jí vyvolal podivné šimrání v dutině břišní. Tohle vážně nemohla cítit. Nebyla nějaká mladá školačka, které se roztočil svět ve chvíli, kdy na ni promluvil pohledný kluk. Bylo nemyslitelné, aby se cítila příjemně, polichoceně v okamžiku, kdy jí Tom věnoval byť jen úsměv. Nemohla na tom přeci být tak špatně, že by se jí roztřásla kolena jen díky tomu, protože se jí po delší době dostala mužská pozornost.

,,Všechno je vypnuté," prolomil Tom ticho. Strčil si mobil do zadní kapsy u svých kalhot a z té přední vyndal klíče od svého auta.
Allison sebou trochu trhla a vrátila se myšlenkami do reality. Vydala se ven. Slyšela za sebou Toma, jak mluví na Cappera a všude zhasíná světla pomocí vypínačů. Vydechla, jakmile se dostala na čerstvý vzduch. Pokračovala až k autu, do kterého nastoupila, když jej Tom na dálku odemkl. Zapnula si pás. Pozorovala Toma v bočním zrcátku na své straně, jak otevíral zadní kufr a popoháněl svého pejska, aby do něj naskočil. Schovala rty.
Musím se uklidnit teď hned, pomyslela si. Nechtěla, aby na ní Tom poznal nějakou změnu, a začal se vyptávat, co se děje, jako to měl ve zvyku. Co by mu asi tak mohla říct.

...

,,Tady můžeš zastavit," navigovala Allison Toma, když přijížděli k bloku, kde měla v pronájmu menší byt. Odepnula si pás a v kabelce našla klíče od bytu.
Tom zastavil vedle dalších aut a podíval se na panelový dům. Bylo to celkem pěkné a klidné sídliště.
,,Mám počkat tady?" zeptal se a podíval se na Allison, která už vystupovala z auta.
,,Jo. Budu tu za chvíli," usmála se lehce a zabouchla za sebou dveře. Mířila k jednomu paneláku. Automatické světlo se rozsvítilo, jakmile došla k hlavním vchodovým dveřím.
Tom si stáhl okýnko a zapálil si cigaretu. Podíval se do zpětného zrcátka na Cappera, který seděl v části kufru, která byla oddělená speciální mřížkou. Zaujatě pozoroval neznámé okolí. Tom přesunul pohled asi na šesté patro paneláku do míst, kde se ve dvou oknech objevilo světlo. Odvodil si, že nejspíš v téhle části domu Allison bydlela. Popotáhl z cigarety a pomalu kouř vydechl. Podíval se zpět směrem ke vchodovým dveřím panelového domu, kde se znovu rozsvítilo venkovní světlo, protože dovnitř šla další osoba. Seděl sám v autě asi patnáct minut. Nedočkavě ťukal prsty o volant do rytmu nějaké melodie, která se linula z autorádia, co mu dělalo kulisu. Hypnotizoval vchodové dveře a už si přál, aby Allison vyšla, protože se začal nudit a hlavně nechápal, co tak dlouho v bytě dělala, když byli domluvení na tom, že si pouze vezme nějaké osobní věci, aby u nich ve vile měla něco svého. Odepnul si pás a znovu se podíval do zpětného zrcátka. Capper už nebyl vidět, protože si lehl na deku, kterou v kufru měl.

,,Cappere, čekej a hlídej," řekl a vyndal klíčky ze zapalování. Vystoupil z auta a zamkl jej. Vydal se k paneláku, kde předtím zmizela Allison. Překvapilo jej, že vchodové dveře byly stále odemčené, takže se dovnitř mohl dostat každý. Bohužel nemohl použít výtah, který byl v budově k dispozici, protože přesně nevěděl, v jakém poschodí Allison bydlela. Vydal se tedy s povzdechem do prvního patra a četl si cedulky s příjmeními na dveřích. O pár pater výš se ozývaly divné zvuky a nějaké hlasy, které byly víc a víc srozumitelnější, jak Tom stoupal nahoru po schodech. Rozpoznal Allisonin hlas a mužský hlas, který už taky někde slyšel. Po pár sekundách mu to došlo. Byl to hlas toho krypla, co Allison pořád obtěžoval. Zrychlil kroky. Čím blíž byl těm dvěma, tím zřetelněji z hlasů rozpoznal hádku. Vyšel poslední blok schodů a podíval se na Michaela, který stál před dveřmi od bytu a trochu s nimi lomcoval, aby zřejmě povolil řetěz, co dveře držel sice pootevřené, ale zajišťoval je tak, že se nikdo nemohl dostat dovnitř, kde stála uvězněná Allison.

,,Nějaký problém?" ozval se Tom a tím si získal Michaelovu pozornost. Přejel ho zhnuseným pohledem.
,,Ale... kdopak to přišel," usmál se Michael zákeřně, ,,Allison, tvůj záchrance," dodal a šel pomalu k Tomovi, který jej dál pozoroval. Neměl z něj respekt ani strach.
,,Zase ji otravuješ?" řekl Tom a stoupl si ještě o schod výš, což mohlo působit jako provokace.
,,Ty seš teď její novej boyfriend?" zasmál se Michael a stoupl si na stejný schod, jako stál Tom. Podíval se mu drze zblízka do očí.
Tom ignoroval jeho otázku. ,,Jsi hluchej? Neslyšel jsi už několikrát, ať ji necháš být?"
,,Myslíš, že mi naženeš strach?" řekl Michael pobaveně.
,,A myslíš, že ty mně?" oplatil mu Tom se stejnou dávkou pobavení a odporu v hlase. V tu chvíli do něj Michael zuřivě strčil, až Tom zavrávoral po tři schody dozadu. Zády sjel po zdi a vyrovnal pád, který byl na dosah.
,,Ty sráči!" zvýšil hrubě hlas a vyběhl schody, co ho s Michaelem dělily. Ubalil mu pěstí, které se mu ale během pár sekund vrátilo, což Toma neskutečně nasralo a povalil Michaela co největší silou na schodiště. Sklonil se a dal mu přímé pěstí do ramene, přestože se Michael ihned bránil a snažil se Toma taky co nejbolestněji udeřit.

Allison sundala řetěz ze dveří a vyšla na chodbu.
,,Nechte toho!" řekla vyděšeně a sešla pár schodů, aby je nějak zastavila. Ztratila rovnováhu, když jí Michael zatáhl za nohu. Dopadla líčkem na tvrdé železo od zábradlí. Bolestí sykla a sesunula se na zadek. Chytila se za tvář a zavřela prudce obě oči, ve kterých hned cítila slzy.
,,Allison," jekl nekontrolovatelně Tom a podíval se za ní, jestli je v pořádku. V tom okamžiku ucítil Michaelovy klouby pod nosem. Ucukl hlavou pod náporem bolesti a dopadl na břicho vedle něj. Z nosu mu začala kapat krev. Rychle se otočil a podíval se na Michaela, který se už stihl zvednout a utíkal po schodech pryč, protože slyšel rachot z klíčů v zámku.
,,Co se to tady děje?! Zavoláme policii!" ozval se starší pán, jakmile otevřel dveře a vyšel z protějšího bytu. Byl naštvaný a v ruce držel mobilní telefon, připraven zavolat ochránce obyvatel.
,,Ne, prosím, pane Kellere," řekla Allison a pomalu se narovnala. Křečovitě se držela zábradlí. ,,Moc se omlouváme. Prosím, nikoho nevolejte."
Tom se taky zvedl a podíval se na ni. Přitiskl si zápěstí k nosu, aby tekoucí krev zastavil.
,,Běžte si tyhle rozepře vyřešit někam jinam! Tady bydlí slušní lidé," pokračoval soused.
,,Omlouvám se," vydechla Allison, ,,už se to nestane, opravdu."
,,Můžete jít zase klidně spát," ozval se Tom s trochou ironií v hlase. Celým tělem mu proudil adrenalin. Cítil, jak mu tepalo ve spáncích. Měl napjatou čelist vzteky.
Soused zašel zpátky do svého bytu.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se Tom a udělal pár kroků, aby se k Allison dostal blíž. Vzhlédla k němu.
,,Jo," pípla, ,,ale ty ne, teče ti krev," dodala a hledala roztřesenými prsty nějaký kapesník.
,,To je dobrý, už to skoro přešlo," řekl Tom. Oddálil zápěstí od svého nosu. Krev už vážně netekla, jen začala zasychat a tvořila nevzhledné krvavé mapky.
,,Máš od toho špinavý rukáv mikiny," řekla Allison a podívala se na mikinu vytřeštěnýma očima.
,,To se vypere," namítl Tom, když začala rukou krev z látky drhnout, což bylo naprosto zbytečné.
,,Hej, Allison."

Allison se na Toma znovu podívala. Pomalu přicházela k sobě z toho šoku a uvědomovala si, co se před pár minutami odehrálo. Měla pocit, že se asi každou chvílí zhroutí. Tolik se před Tomem styděla. Dostal kvůli ní přes hubu a ještě si zašpinil krví oblečení. Nedokázala potlačit třes, který ovládal celé její tělo. Znovu cítila štiplavé slzy v očích. Cítila se jako naprostá ubožačka. Proč se sakra neuměla bránit sama? Proč se Michaelovi nepostavila hned napoprvé, co se jeho chování vůči ní vymklo kontrole? Nemusela by tady teď stát jako hromádka štěstí a cítit se špatně. Hanbou se chtěla propadnout do země. Dlouho Tomův pohled nevydržela. Měl tak zúžené zornice, až jí to nahánělo husí kůži. Vůbec nevěděla, co by měla říct nebo jak by se mu měla omluvit.

,,Allison, jsem v pohodě," řekl Tom měkce a chytil Allison opatrně za bradu, aby se na něj opět podívala. Očima sklouzl na její tvář, kde se začal klubat tmavě fialový hematom.
,,O-omlouvám se, že jsi... kvůli mně dostal pěstí," zašeptala. Zamrkala, aby udržela slzy v slzných kanálkách. Zase se ty mršky draly na povrch a chtěly ven.
,,Pojď, vezmeme ty tvý věci a pojedem ke mně," řekl Tom, ignorujíc její omluvy.
,,Nechceš aspoň umýt... tu krev?" zeptala se ještě Allison. Otevřela dveře od bytu a vzala si tašku, kterou si předtím přichystala.
,,Ne, pojeďme, ať nemáš problémy se sousedy," řekl. Počkal, až Allison zamkne byt a pak jí vzal tašku z ruky. Mířil k autu.

Allison vydechla a následovala Toma. Nemohla ze sebe setřást ten pocit hanby a strachu. Snažila se uplynulou situaci alespoň po cestě k vozidlu trochu rozdýchat. V hlavě jí ale stále běhaly střípky toho, co se stalo. Oba dva nasedly mlčky do auta a Tom nastartoval auto. Rozjel se ke své vile. Jízda probíhala v tichosti. Allison se dívala z okýnka ven. Při každém mrknutí pravým okem cítila tupou bolest pod ním. Hematom nebyl tak velký, ale bolel pekelně. Zavřela na chvíli oči. Teď si přála jen to, aby mohla zmizet a nemusela čelit svým provinilým pocitům a myšlenkám.



 

Charming cold #8

21. března 2017 v 17:47 | Shadow. |  Charming cold
Přináším takový oddechový, celkem dlouhý díl před směsí bouří. ^^
Hezký počtení a hezký zbytek dne. :)
Já jsem si díky dílu pustila staré dobré songy a trochu zavzpomínala. Ty nové mi totiž nic moc neříkají. Smutné. :D

Tom se opřel zády o opěradlo pohodlného křesílka na kolečkách, které měl k dispozici při práci se všemi těmi mixážními pulty a drahým laptopem. Právě odepsal na poslední důležitý email, který ve schránce měl. Na emailech mohl pracovat skoro celé dny a stejně od toho neměl ani jeden den pokoj. Hromadily se mu v emailové schránce rychlostí blesku. Promnul si oči a hlasitě zazíval. V břiše mu zakručelo, tak si přes žaludek přejel dlaní. Vydechl a protáhl si záda.
Po dlouhé době, co nepracoval, se do toho tak zapálil, že ho dokázal vyrušit jen pořádný hlad. Ani nevěděl, kolik je hodin. Venku už ale byla tma. Zvedl se a došel do menší kuchyňky, kde Allison předtím nechala krabičky s jídlem, co si společně vyzvedli. Capper, který doposud polehával pod Tomovýma nohama, ihned přiběhl ke kuchyňské lince, když zbystřil, že jeho páníček mířil k jídlu. Čekal na nějakou psí dobrotu nebo alespoň na to, až Tomovi něco omylem upadne a on to bude moct rychle sníst. Několikrát švihl Toma ocáskem do kolene, aby mu věnoval aspoň trochu pozornosti. Tom se zasmál. Pohladil Cappera po hlavě a zatahal ho lehce za fousky na pravé straně od čumáku.

,,No jo, mrknu se, jestli tu pro tebe něco není," promluvil na něj a otevřel dvířka od horní skříňky, kam obvykle schovávali s Billem psí pamlsky nebo různé masové kapsičky. Vyndal jednu s krůtím masem a podíval se na svého pejska.
Capper zbystřil a poslušně si sedl vedle Tomovy nohy.
,,Hodnej," pochválil jej Tom a znovu ho pohladil. ,,Čekej," dodal ještě. Vyndal z další skříňky menší misku a vysypal do ní obsah sáčku. Položil misku na zem a poplácal Cappera lehce po žebrech.
,,Tak si dej. Můžeš," dal pejskovi povel a uhnul se.
Pejsek se ihned pustil do dlabání.
Tom vyndal krabičky s jídlem z igelitové tašky a postupně obě ohřál v mikrovlnné troubě. Slyšel, že je Allison někde u vchodových dveří vzadu. Usoudil, že její práce tady ve studiu brzo bude hotová. Vzal ohřáté krabičky i příbory a odnesl to vedle, kde předtím pracoval. Uhnul z pracovního stolu pár papírů, co mu teď překážely, a jídlo odložil. Ke svému křesílku přisunul i druhé, které v místnosti bylo. Většinou si ho zabíral Bill, když byli ve studiu oba dva. Vše bylo připravené na společné stolování.

,,Allison?" křikl, aby ho slyšela.
,,Co je?" ozvalo se z jiné části domu.
,,Pojď jíst. Je to teplý," křikl znovu Tom. Posadil se do křesla a olízl si hladově rty.
,,Fajn," křikla Allison nazpět. Po chvilce přišla za Tomem a otírala si vlhké ruce z vody o stehna.
,,Díky," poděkovala mu a posadila se do volného křesla. Vzala si krabičku se svým jídlem, které si předtím vybrala.
,,Dobrou," popřál jí Tom dobrou chuť a na nic víc nečekal. Začal se cpát čínskými nudlemi s krevetami.
,,I tobě," zasmála se Allison. Na rozdíl od něj začala jíst pomalu, přestože už měla taky obrovský hlad.
Oba dva si vychutnávali v tichosti jídlo. Capper zalehl na místo pod Tomovy nohy, kde ležel i předtím. Byl vychován tak, že nesměl škemrat o jídlo, když okolo něj lidé jedli. Tom to nesnášel.

,,Už budeš finišovat?" zeptal se po chvíli ticha.
,,Mm, jo, už jen uklidím náčiní. Co ty?" zeptala se Allison. Podívala se na něj a snědla další sousto. Vidličku nechala chvíli v ústech, aby si vychutnala to vynikající koření.
,,Já nebudu finišovat nikdy," zasmál se Tom krátce, ,,můžu odpovědět během dneška na všechny maily a stejně se vzbudím a zítra tam bude dalších sto," dodal a jeho veselý výraz se změnil na otrávený.
,,Nemáš to lehký," usoudila Allison.
,,Tahle papírovina je na hovno všude," utrousil Tom, ,,dřív jsme to nějak neřešili, měli jsme na to lidi, ale od doby, co si vše produkujeme sami, se tomu musíme taky věnovat. Nechceme být nikým ovládáni," dodal.
,,Jak dlouho si už produkujete hudbu sami?" zajímala se Allison.
,,Už to budou... tak... tři, čtyři roky asi. Ani pořádně nevím" odpověděl Tom zamyšleně.
,,To jste měli nějaký rozepře s manažerem?" zeptala se Allison.
,,Ne," zakroutil Tom hlavou, ,,jako pracovní asi jo, když to tak budem brát. On měl prostě trochu jinou představu o hudbě, kterou nám chtěl dělat. My jsme se s ní neztotožnili. Nechtěli jsme být něčí loutky, poslouchat příkazy. Dělali jsme to tak asi od třinácti a člověk toho prostě měl dost. Jinak David, náš bývalý manažer, je v pohodě. Občas se s ním pořád vídáme. Taky nám s pár novými songy v pohodě pomáhal, když jsme potřebovali. Je to jeden z těch lepších manažerů."

Allison přikývla a lehce se usmála. Nikdy se nezajímala o to, jak vlastně hudební průmysl - skládání textů, vymýšlení melodií, produkování hudby nebo vydávání samotných cdček, probíhal. Nikdy ji nenapadlo pídit se po tom, jak celý ten svět fungoval, ale Tomovo vyprávění pro ni bylo poutavé a záživné. Měla pocit, že se v tomhle odvětví Tom vážně orientoval. Z toho, co říkal, to na Allison působilo tak, že měl spoustu užitečných zkušeností, které mohl předávat dál. Zároveň z něj ale cítila takovou tu vášeň umělce, přestože teď neměl zrovna veselé a nejproduktivnější období. I přes to všechno, čím si prošel, mluvil o hudbě s neskrývanou jiskrou v očích. Nebylo to tak, že by vypadal zamyšleně nad tím, co říkal, jako to dělával při jiných konverzacích, které spolu vedli. Působil tak, že mluvil spontánně, že vše, co řekl, tak doopravdy myslel a cítil, že nad tím jednoduše nepřemýšlel...

,,Posledních pár let si s Billem hodně ceníme svobody, kterou teď zase máme. Nikdy už to nebude jako dřív, když jsme oba byli ti divní outsedeři na střední, ale jsme rádi za to, co teďka máme. Můžeme volně propustit nás do naší hudby, nic není kontrolováno, zakázáno," pokračoval Tom.
,,A pustíš mi teda něco z vaší dílny?" usmála se Allison. ,,Jsem zvědavá," mrkla.
,,Klidně můžu. Ale asi ti pustím jen ty anglický verze. Nebo umíš německy? A chceš něco aktuálního?" zeptal se Tom.
,,Chci slyšet obojí. Jak starou, tak novou hudbu. Můžu?" uculila se Allison, ,,a německy neumím, takže jen v angličtině, prosím."
,,Není problém, jen je to docela rozdíl mezi starou a novou tvorbou. Aspoň my ho s klukama vidíme," řekl Tom.
,,Tak snad mi neupadnou uši," podotkla Allison.
,,To určitě ne. Jsme skvělí," mrkl Tom a odložil krabičku s posledními sousty jídla. Vzal si laptop na klín a hledal písničky.
,,Chceš si vybrat sama podle názvu nebo ti mám vybrat něco já?"
Allison se naklonila a podívala se Tomovi přes rameno. Ucítila jeho voňavou kolínskou. Rychle očima přejela přes názvy písní v seznamu.
,,Pusť... tuhle," řekla nakonec a ukázala na píseň s názvem Sacred.

Tom najel kurzorem myši na ikonku a rozklikl ji. Z repráků kousek od nich se začaly ozývat první tóny kytary, kterou pak vystřídaly bicí. Allison poslouchala. Melodie byla celkem hezká, i když zrovna tenhle žánr běžně neposlouchala. Píseň se pomalu táhla a postupně gradovala. Allison se snažila taky vnímat text. Poslouchala Billův hlas, který by asi sama nepoznala. Podívala se na Toma, který si klepal nohou do rytmu a lehce hýbal hlavou dopředu. Bylo evidentní, že se na té písni taky podílel, i když už takovou tvorbu dávno nedělal. Prsty lehce zvedal a zase pokládal na myš, jako by chtěl vybrnkávat samotné tóny na kytaru. Bylo to svým způsobem roztomilé.

,,Asi bych sama nepoznala hlas tvýho bráchy," řekla, když písnička dohrála.
,,Ne? A tos neslyšela úplně první písničky. Nebo cdčko, které nás proslavilo, to nazpíval ještě před mutací," zasmál se Tom.
,,Aha," zasmála se krátce Allison, ,,každopádně text zněl dobře. Tak jako... něžně."
,,Díky. S tímhle nám pomáhal náš bejvalej manažer a další lidi. Problém byl, že jsme měli stejnou melodii u německé i anglické verze, ale texty se nedaly doslova přeložit, takže to byl hroznej guláš. Snažili jsme se to přeložit co nejpřesněji, ale aby to bylo nějak lyrický, tak to prostě úplně dobře nešlo," vysvětlil Tom.
Allison přikývla a usmála se.
,,Je to tvůj žánr?" vyzvídal.
,,No, úplně ne, upřímně," zasmála se, ,,ale nevadilo by mi si to občas poslechnout," mrkla.
,,To si myslím!" řekl Tom a zatvářil se naoko namyšleně. Pak se zasmál. Najel kurzorem do další složky a ukázal Allison opět seznam písní, aby si vybrala, kterou by podle názvu chtěla slyšet.

,,Tu," řekla a ukázala na písničku s názvem Screamin'. Zase se zaposlouchala, když píseň začala hrát.
,,Tohle cdčko už se trochu přibližovalo tomu, co jsme vždycky chtěli. Aspoň trochu jsme si to tam nastrčili," řekl Tom a zesílil hlasitost. Prsty tentokrát zaťukal na desku stolu do rytmu.
,,Nářez," zasmála se Allison po chvíli.
,,Jo, na koncertech vždycky jedna z těch víc upocených písní," zasmál se i Tom. Otevřel poslední složku s písněmi. ,,Tohle už je z našeho posledního cdčka, který brzo vyjde," dodal.
Allison si i naposledy vybrala písničku. Ukázala na tu s názvem Stop, babe. Po pár sekundách začala lehce hýbat hlavou do rytmu. Podobné žánry poslední léta vyhledávala nejčastěji.
,,Jo, tyhle divnopísně mám nejradši," řekla a zatleskala.
,,Já ti dám divnopíseň," zasmál se Tom a zaksichtil se, ,,tomu se, milá zlatá, říká elektro pop. A je v tom hodně indie stylu," mrkl.
,,Tak pardon. Já nejsem takovej odborník jako ty. Já tomu říkám divnostyl... ale je to super uvolňující," usmála se Allison.
,,Jo, to teď jedeme nejvíc. Uvolňující melodie," usmál se i Tom a víc zesílil aktuální píseň. Oba dva se hýbali v sedě do rytmu, nechávajíc se unášet dynamikou písně.
,,Něco mi to ale připomíná. Jednu písničku," řekla Allison a přemýšlela nad názvem oné písně.
,,Už vím! The Reason od Hoobastank. To jsem poslouchala tak ve 12, 13 letech," zasmála se.
,,Tak to vůbec nevím, co je za písničku," zvedl Tom se smíchem ruce jako znamení, že jsou v tom s kapelou nevinně a nikoho nekopírovali.
,,Jen aby," mrkla. ,,Tohle se mi ale fakt líbí, musím si vás koupit na netu," dodala nahlas s obdivem, aby ji slyšel.
,,No, konečně jsem se dočkal toho obdivu!" spráskl Tom ruce a zaklonil dramaticky hlavu dozadu, jako že mluví s Bohem. Oba dva se rozesmáli.

Find your way again #20

18. března 2017 v 18:37 | Shadow. |  Find your way again
Tahle povídka je vlastně asi mou jedinou povídkou, kde název přesně vystihuje obsah celé směsi příběhu. Byl to jediný název, který mě hned napadl, když jsem přemýšlela nad námětem. Bylo to prostě jasné...
A konečně přišel v tomhle příběhu čas na to nejpodstatnější. V podstatě na to, na co jsem celou dobu čekala a kam jsem i mířila všemi těmi kapitoly, které jsem splácala, než jsem došla sem, k té 20., která konečně odhalí celé tajemství.

No... pokud tohle ještě někdo čte, může si pro efekt pustit tenhle doprovod (♫ SPC ECO - Under my skin), co jsem poslouchala i já v pozadí při psaní téhle kapitoly a který i v podstatě vystihuje onu kapitolu a závěr samotný. Tyhle náhodný splynutí prostě miluju. ♥


Tom za sebou zabouchl dveře od bytu a hodil klíčky od auta do proutěného košíku na vysokém botníku. Rychle si zul boty a zamířil do kuchyně k lednici. Otevřel její dvířka, ze kterých vyndal láhev ušetřené vodky. U linky odšrouboval víčko a natáhl se pro nějakou skleničku, která stála na odkapávači nádobí. Nalil do ní několik deci čiré tekutiny a vše na jedno nadechnutí vypil. Zavřel oči, když se mu pusa lehce zkřivila. Co to udělal?
Sice se s Billem asi před hodinou pohádal u něj doma, ale okamžitě s ním potřeboval mluvit a vše mu říct. Začal nahmatávat mobil po kapsách. Vyndal jej z té zadní a vytočil Billovo číslo. Cihličku si přiložil k uchu a nervózně si klepal nohou. Skleničku odložil zpět na kuchyňskou linku a udělal pár kroků k oknu před ním za doprovodu otravného pípání v telefonu.

,,No tak, zvedni to," zasyčel nervózně a nedočkavě přešlapoval z místa na místo.
,,Co je?" štěkl Bill do telefonu.
,,Brácha, vím, že jsi nasranej, ale... potřebuju s tebou mluvit. Fakt nutně," vyhrkl ze sebe Tom okamžitě, jakmile uslyšel hlas svého bratra.
,,O co jde?" řekl Bill s nezájmem.
,,Já jsem... já jsem ji políbil," vydechl Tom. Přiložil si na pár sekund prsty ke svým rtům. Na druhé straně spojení bylo ticho.
,,Řekni něco. Ona ti to snad už řekla? Poznala mě? Nebo..." řekl Tom po chvíli. Uslyšel Billovo povzdychnutí.
,,Ne... nic mi neřekla, nepoznala tě nebo to nevím. Jsem furt u sebe. Proč jsi to udělal?" zeptal se.
,,Bille," vydechl Tom, ,,chápu, že pro tebe je tohle všechno těžký, ale pro mě taky, věř mi. Možná ještě těžší než pro tebe."
,,Jasně," odfrkl si Bill, ,,a teď jako čekáš, že na to v garáži zapomenu, že to přejdu a ještě se tě zastanu, až se Nessie dozví pravdu? Chápeš ty vůbec, co to znamená? Já tu s ní žiju. Lžu jí do očí. Každý den. Tobě eventuelně odpustí, ale mně..."
,,Tobě odpustí taky! Pokud bude někoho nenávidět, pak to budu já!" zvýšil trochu hlas Tom.
,,Zase se chceš hádat? Chceš dělat, že ty jsi tady ta oběť?!" zvýšil hlas i Bill.
Tom vydechl a zavřel oči. Povolil ramena a víc se opřel zadkem o linku.
,,Já vím, že oběť jsi ty. A všechno to chci Nessie říct. Řeknu jí, že jsem tě donutil, abys mi pomohl. Řeknu jí, že jsi mi hlavně ty říkal, jaká to bude pitomost. Vážně... pro tebe vše napravím. Zařídím, aby... aby se hlavně na tebe nezlobila," zašeptal.
,,Jo? I za cenu toho, že ji zase ztratíš? Že tě doopravdy pohřbí za to, cos udělal?!" řekl Bill podrážděně, ,,to určitě," dodal s neskrývaným ironickým podtónem.
,,Já věřím, že... že časem mi odpustí, že to pochopí. Vždycky byla maximálně chápavá," vydechl Tom.
,,Tak to zřejmě vůbec nevíš, jak moc tě milovala," odsekl Bill.
,,Jak to myslíš?" zeptal se Tom. Neměl vůbec tušení, co tímhle vším chtěl jeho bratr říct.

,,Ty si furt myslíš, že jsi nahraditelný, že někdo jiný, nebo dokonce i nějaký Tim může nahradit Toma. Mýho bráchu, mý dvojče, otce mýho synovce Samuela a manžela Nessie. Ty to pořád asi vůbec nechápeš. Nechápeš, že ty... Tom Kaulitz... nejsi nikým nahraditelný a nikdy nebudeš!" řekl Bill naštvaně.
,,Bille... kolikrát ještě budu muset říct, jak moc mě mrzí, že jsem si vymyslel takovou kravinu?" zašeptal Tom.
,,Mně už to nemusíš říkat vůbec, já už to stejně ani neposlouchám," odpověděl Bill lhostejně, ,,ale Nessie... Nessie tohle všechno zničí a ani ty nezabráníš tomu, jak moc mě... nás bude nenávidět."
,,Tak co mi sakra radíš? Abych se na to vysral a nepřiznával se?!" vyjel Tom podrážděně.
,,Já ti neradím nic. Neradím ti, abys do konce života hrál nějaký zasraný divadlo, který by stejně dřív nebo později bylo prokouknutý. Jen ti říkám, upozorňuju tě na to, že teď Nessie ztratíš ty!" řekl Bill nabroušeně.
Tom znovu těžce vydechl. Byl v koncích. Ironicky ještě ve větších koncích než předtím, když mu cizí chlap vyhrožoval, že zničí jeho rodinu a on se rozhodl zabít sám sebe.

,,Asi si to zasloužím," řekl tiše do telefonu, ,,zasloužím si, abych ztratil všechny okolo sebe za to, co jsem vám udělal. Tohle všechno mě nutí si myslet, že jsem fakt měl zmizet z tohohle světa."
,,Jo, přesně tohle by sis zasloužil," vydechl Bill, ,,ale jak jistě víš, jsi moje rodina, nikdy bych tě neopustil. Já bych tohle nikdy neudělal. Nenechal bych tě tady samotnýho, protože tě mám rád. Ale prostě už nemůžeš čekat další pomoc ode mě. Já už nevím jak pomoct."
,,Už po tobě pomoc nebudu chtít, slibuju. Budeš ale u toho? U toho, až se přiznám? Nejenže tě budu potřebovat já, ale hlavně... hlavně tě tam bude potřebovat Ness," řekl Tom, ,,prosím. Kvůli ní. Buď tam," dodal.
,,Budu u toho. Týká se to i mě, takže nechci se zbaběle někde schovávat a čekat, až mě Nessie půjde seřvat nebo tak. Chci jí rovnou říct, jak moc mě to celé mrzí," řekl Bill.
,,Díky, brácha. Vážně," vydechl Tom, ,,vím, jak moc jsem ublížil svý rodině. A tím myslím i tobě. Ty jsi taky pořád moje rodina."
,,Jo, to jsem a ještě dlouho budu," vydechl i Bill. Nebyl to výdech takový, že ho tohle zjištění tíží. Byl to spíš úlevný výdech. Uslyšel Tomův lehký úsměv.
,,Přijedu asi večer, až bude malý spát," řekl.
,,Dobře, to je rozumný," konstatoval Bill.

...

Nessie po svém těle nechávala téct kapičky vlažné vody. Už nějakou dobu, co stála ve sprše, pozorovala nepřítomně kachličkové obložení, které ve sprchovém koutě měla. V podstatě od doby, co ji Tim políbil a odjel, nemyslela na nic jiného. Samuel byl zlatíčko, které si dokázalo samo hrát, aniž by nějak vydatně vyžadoval její pozornost. Bill byl celé odpoledne zavřený u sebe v ložnici, takže ji nikdo nedokázal z jejího zaseknutí probudit. Pořád myslela na jeho rty, které přitiskl k těm jejím. Byl to zvláštní pocit. Vzrušující, ale zároveň se cítila strašně vůči svému manželovi. Na druhou stranu si připadala hloupě, když neustále myslela na mrtvého Toma. Samozřejmě, že kdyby tu byl - živý, z masa a kostí - ani by ji nenapadlo nechat se líbat od někoho jiného či dokonce být s někým jiným. Pořád ale měla potřebu si ve své hlavě říkat, zda by jí to dovolil, zda by mu nevadilo, že se nechává líbat jiným mužem. Kdyby teď existovala nějaká magie, díky které by se s ním mohla spojit ze záhrobí a vědět jeho názor na to celé, hned by se té magie chopila a využila ji.

Nebyla si prostě jistá, jestli už je doopravdy připravená nechat minulost za sebou a posunout se opravdovým krokem dál kupředu. Pořád se hádala uvnitř sebe, zda je správné nechat do svého života vstoupit nového muže, popřípadě novou lásku. Vždycky byla přesvědčená o tom, že je rozdíl mezi první láskou a epickou láskou. Obě dvě si člověk mohl nést v srdci, ale každá z nich byla zcela jiná. Tom nebyl pro Nessie první láskou, byl tou epickou, a možná proto bylo mnohem těžší nechat ho za sebou, setřást ho, vytěsnit co nejvíc ze vzpomínek, které Nessie tolik bolely. Neměla k němu tak silné pouto jen proto, že vychovávala jejich syna, bylo v tom něco víc. To něco, co se špatně vysvětlovalo ostatním. Ale ti dva, kteří mezi sebou to cosi měli, si prostě nepotřebovali říkat nic, protože to oba dva cítili stejně a neměli o sobě navzájem pochyby, přestože všichni ostatní si čas od času řekli, jak je možné, že se zrovna tihle dva pořád takhle moc milovali. Na takový druh lásky se prostě nedalo jen tak zapomenout a jít dál.

Nessie si promnula vlhká víčka od vody. Byla už unavená z toho věčného přemýšlení nad tím, co by měla udělat nebo co bylo vlastně správné. Vypnula tekoucí vodu a otevřela prosklené dveře sprchového kouta. Opatrně našlápla na osušku, kterou si předtím položila před kout, a nakonec vylezlá celá do vyhřáté místnosti díky páře. Natáhla se pro další osušku a začala se utírat. Sprcha pro ni byla vždycky uvolňující aktivitou. Když byla kompletně suchá, namazala si celé tělo tělovým máslem a oblékla si pyžamo na spaní. Bylo asi devět hodin večer. Malý Samuel už spal a ona se taky chystala brzo do postele. Chtěla si ještě zkusit chvíli číst, aby tím zahnala všechny ty myšlenky, které se jí honily hlavou. Dole se ozval zvonek od hlavních dveří. Povzdychla si. Zabalila se do saténového županu a zamířila dolů. Odemkla dveře a trochu je pootevřela. Podívala se, kdo za nimi stál.

,,Time..." řekla překvapeně. Zamrkala.
,,Nessie... ahoj. Ehm... vím, že je pozdě, ale... můžu dál?" zeptal se Tom. Opřel se rukou o jedno futro.
,,Tak jo, pojď," svolila Nessie a uhnula se ze dveří, které víc otevřela.
Tom proklouzl dovnitř a zavřel za sebou. Zul se u většího botníku. Podíval se na Nessie. To, jak stála schovaná v saténové látce, mu jen připomnělo dnešní polibek. Olíznul si rty.
,,Omlouvám se, že jsem se tu tak objevil," začal. Cítil značnou nervozitu mezi nimi.
,,To je dobrý. Ještě jsem... nespala," řekla Nessie. Přesunula svůj pohled na botník. Tomovy oči ji přiváděly do rozpaků. Nechtěla se červenat jako nezkušená puberťačka. ,,Pojď dál," dodala a mířila do obývacího pokoje. Střetla se s Billovým pohledem. Zrovna scházel ze schodů.
,,Ahoj," pozdravil Toma divným tónem.
,,Ahoj," oplatil mu Tom pozdrav a věnoval mu pohled. V krátkosti mu chtěl alespoň takhle neverbálně poděkovat za to, že přišel dolů.
,,Dáte si něco?" přerušila Nessie zneklidňující atmosféru, jež mezi nimi nastala. Cítila na sobě pohled obou.
,,Vodu, prosím," požádal ji Tom a posadil se do jednoho křesla.
,,Vodku, bude potřeba," zamumlal Bill. Uhnul před nechápavým pohledem Nessie a posadil se na pohovku.

Nessie jen přikývla na požadavky obou. Došla do kuchyně pro sklenici vody a z lednice vyndala vychlazenou vodku. Pobrala ještě panáka po cestě a donesla vše do obývacího pokoje na konferenční stolek. Bill se hned ujal láhve s čirou tekutinou. Nalil si plného panáka a obsah do sebe na jeden zátah vyklopil. Dlouze vydechl a začal si prázdnou mini skleničku znovu plnit. Nessie jeho chování jen mlčky pozorovala. Krátce zabloudila pohledem k návštěvě. Tom si jezdil prsty po bradě a díval se do země. Vypadal zamyšleně a ustaraně. Vrátila se očima zpět na Billa. Když se střetli pohledy, snažila se něco z jeho očí vyčíst. Byl taky podivně nervózní a nesvůj. Nakrčila nos. Něco mi uniká? pomyslela si. Posadila se vedle svého švagra a čekala, až jí jeden z pánské společnosti objasní jejich zvláštní chování.

,,Přišel jsem, protože... ti musím něco říct," přerušil Tom tíživé ticho a několikrát se trhavě nadechl, než se na Nessie podíval.
,,Stalo se něco?" zeptala se. Vypadala zmateně.
,,Jo," vydechl Tom, ,,ale ne teď. Už dřív. Já jsem to zavinil. Jenom já," dodal. Podíval se na svého bratra a pak zpět na svou ženu.
,,Já vůbec nevím, o čem mluvíš, Time. Co jsi zavinil?" řekla Nessie. Zamrkala. Napadlo ji jen to, že by se Timova provinilost pojila s náhlou smrtí jejího manžela, a to si vážně nechtěla připustit.
,,Celou dobu, než jsem sem dojel, jsem v autě přemýšlel, jak to vlastně celé řeknu, co vůbec řeknu, jak něco takovýho vysvětlím," pokračoval Tom, ,,pravda ale je taková, že vůbec nevím, jak to mám kurva říct. Jak něco tak... ohavnýho mám vyslovit."
,,Tak už to do prdele řekni!" ozval se Bill podrážděným hlasem. Prudce odložil prázdného panáka na stolek.

Nessie se na něj podívala. Začalo jí splašeně být srdce. Billovo chování ji vykolejilo. Co on věděl a ona ne? O co se jednalo? Co měl Tim, jejich nový přítel, za vroubek? Co proboha udělal? Pohled přesunula na Toma, když dlouze vydechl. Vypadal tak, že se každou chvíli rozbrečí. Přejel si roztřesenými prsty po čele a podíval se Nessie vážně do očí svým zlomeným pohledem. Začínala mít strach z toho, co v dalších minutách řekne, čemu vlastně bude muset čelit.
,,Nejmenuju se Tim Dawnson. Ness, já... já jsem nikdy neumřel. Všechno jsem to zahrál, abych vás ochránil." zašeptal.
 


Charming cold #7

14. března 2017 v 18:46 | Shadow. |  Charming cold
Tom procitl ze spánku. Přetočil se na pravý bok a promnul si rozespalé oči. Několikrát zamrkal, aby si zvykl na denní světlo, které prostupovalo jeho ložnicí. Rozhlédl se po místnosti. Po nově vymalovaných stěnách, po novém nábytku, který byl nastěhovaný na zcela jiných místech než ten původní nábytek. Cítil se jinak. Cítil se rozhodně lépe než předešlé týdny. Jako by z něj část jeho bolesti a ztráty odpadla, když si přeměnil tuhle místnost, ve které se udály hodně zlomové okamžiky jeho života.
Po delší době měl zase chuť něco dělat, tvořit, pracovat na sobě. Nechtěl se celé dny hrabat ve svém svědomí a přemýšlet nad tím, kde udělal chybu nebo jestli mohl udělat něco víc, aby své manželství zachránil. Nechtěl si dlouhé hodiny říkat, že je vlastně k ničemu a že na co sáhne, to většinou posere.

Pomalu se posadil a následně vstal. Obvykle spal jen v boxerkách, ale když tu s ním nyní byla i Allison, přišlo mu vhodnější mít na sobě pohodlné tepláky a oblíbené potrhané tričko, které teď frčelo. Nechtěl mezi nimi vytvářet nějakou nepříjemnou nebo trapnou atmosféru. Byl jí vděčný, že mu aspoň částečně pomohla s touhle změnou. Věděl, že udělala vše, co bylo zatím v jejích silách. Vydal se dolů do kuchyně. V domě bylo ticho, které ale přerušily Capperovy ťapky, když uslyšel někoho jít ze schodů. Ihned kráčel naproti tomu, kdo konečně vstal a mohl ho pustit na ranní oběhnutí jeho rajónu kolem domu. Tom pejska pohladil za ušima a sklonil se k němu. Dal mu několik pus na kořen jeho čumáku a přešel k proskleným dveřím v obývacím pokoji. Otevřel je a Capper ihned vyběhl ven. Tom mezitím dosypal do jedné pejskovy misky granule a ve druhé vyměnil starou vodu za čerstvou. Pak zamířil k lednici. Chvíli do ní civěl a přemýšlel, co si udělá k snídani. Rozhodl se pro vafle, protože ty snídal nejradši a taky je nejlíp uměl. Pustil se do přípravy. Nehodlal Allison budit. Chápal, že musela být unavená po jejich noční šichtě. Posnídal sám a přesunul se do obýváku, kde se rozvalil na sedačce a začal Billovi odepisovat na jeho zprávy, které mu přes noc napsal.

Allison přišla dolů z patra asi hodinu po Tomovi. Bylo něco málo kolem jedenácté hodiny dopoledne. Pohladila Cappera, jež ji přišel taky pozdravit, a podívala se na Toma, který k ní zvedl pohled od svého mobilu.
,,Ahoj," pozdravil.
,,Ahoj. Mám se pustit do oběda?" zeptala se. Sice tu nebyla primárně na vaření, ale nevadilo jí občas něco zhotovit.
Tom vstal z pohovky a uklidil mobil do kapsy.
,,Ne. Zajedeme si pro něco," odpověděl a upravil si tričko nad svým klínem, kde měl gumu od tepláků.
,,Zajedeme?" řekla Allison. Zamrkala.
,,Chtěl bych jet do studia. Napadlo mě... že bys mohla jet taky. Tady je čisto, ale ve studiu to bude asi hodně zaprasený. Nebyl jsem tam od chvíle, co Bill odjel. Předtím tam chodil jen on a pochybuju, že by tam uklízel," řekl Tom. Vzal si v kuchyni z košíku peněženku a strčil si ji do zadní kapsy od tepláků.
,,Dobře, můžu jet s tebou," řekla Allison. Byla placená za úklid, takže bylo jedno, jaká místa bude nakonec uklízet.
,,Až pojedeme ze studia, tak se stavíme u tebe doma, pokud potřebuješ," navrhl Tom. Zapnul Capperovi tmavě hnědý obojek kolem krku.
,,Jo, měla bych zalít ty dva kaktusy, co tam mám," zasmála se Allison, ,,a taky si vzít nějaké čisté věci," dodala.

...

Tom zastavil u menšího domku. Zvenku vypadal jako obyčejný rodinný dům. Kdyby okolo něj Allison šla, určitě by ji nenapadlo, že zrovna tahle budova je něčí nahrávací studio.
,,Bylas tady už?" zeptal se Tom a pomalu vystoupil.
,,Já? Ne, to ne. Měla jsem snad?" zeptala se Allison a následovala ho. Zabouchla za sebou dveře.
,,Nevěděl jsem, jestli tě sem nevzal třeba Bill," odpověděl Tom. Otevřel kufr a pustil ven pejska, který hned utíkal očichat okolí.
,,Bill?" řekla Allison trochu nechápavě. Sledovala, jak auto zamyká.
,,No. Přišlo mi, že si docela rozumíte," řekl a mířil k hlavním dveřím od studia. Zapískal na Cappera, aby se vrátil.
,,Je milý, ale sem mě vážně nebral. Jsem tu poprvý," řekla Allison. Oba dva vešli dovnitř, když Tom odemkl dveře.
,,Dobře. Tak to ti udělám menší prohlídku, jestli o ni stojíš," pousmál se.
,,Jo. Ráda se podívám," usmála se Allison.

Nechala se Tomem vést dál až do té části studia, kde měli všechny nástroje pohromadě. Některé byly na různých stojanech, některé samostatně stály na svých nohách, některé byly položené na zemi. Jinak to byla zcela obyčejná místnost se světlými stěnami a tmavě modrým kobercem. Tom pokračoval dál. Ocitli se v místnosti s menší kuchyňkou, která byla vybavena vším, co bylo potřeba pro jednoduchá jídla nebo rychlovky. Allison odložila dvě krabičky s jídlem, které vyzvedli po cestě, na kuchyňskou linku. Naproti ní byly tři obří pohovky a jedna plazmová televize visící na stěně. Pod televizí byla menší komoda s poličkami a v nich různé video hry či filmy. Různě pohozená DVDčka neměla žádný řád. Prostě se jen tak ledabyle válely v poličkách. Vedle kuchyňko-obýváku už byla tvořící místnost se všemi různými přístroji. Drahé počítače, zvukové upravovače, reproduktory, mikrofony a další věci zdobily onu místnost, kterou dělila s jakousi komůrkou nahnědlá skleněná stěna, přes kterou nebylo do temného koutu vidět, dokud tam Tom nerozsvítil světlo. Šlo o nahrávací místnost, která byla uvnitř celá obložená světle hnědým dřevem a kde stál uprostřed stojánek s mikrofonem, sluchátky a taky stojánek pro noty, texty písní nebo pro jiné papíry.

,,Wow, poprvé v životě vidím něco takového," pronesla Allison a rozhlížela se.
Tom zapnul jeden počítač a jeden notebook před monitorem. Odsunul dvě židle na kolečkách.
,,Klidně si na chvíli sedni," kývl hlavou k jedné židli.
,,Díky. Máte to tu vážně pěkně zařízené," usmála se Allison a posadila se. Dlaně zapřela o kolena a prohlížela si vedle notebooku menší bednu s různými tlačítky, které pomáhaly s nahráváním zpěvu či nástrojů a podobných věcí.
,,Díky, ale tohle je celkem nic oproti studiu v Německu," řekl Tom a usadil se vedle ní. Naťukal hesla, která byla potřeba k přístupu do počítače i notebooku.
,,Máte ještě někde jinde studia?" zajímala se Allison.
,,Ne, jen tady a v Německu. Dřív nám chtěl manažer zařídit studio v Anglii, ale nakonec to neudělal. Stál si za tím, že bychom tam nejspíš neuspěli a bylo by zbytečné tam studio držet a platit," odpověděl Tom. ,,Teď jsme konečně na vlastní noze, bez nějakýho stupidního velitele. Můžem si dělat, co chceme."
Allison se jen usmála. Co na to mohla říct. Stupidních šéfů bylo po světě mraky. Ona měla štěstí, že její šéfové byli ucházející.

,,No, tak já se vrhnu na to uklízení, je toho tady mraky," zasmála se a vstala. Lehce si protáhla záda.
,,To je. Všechno najdeš v kumbálu vedle koupelny. Hezky mi to tu vylešti. Zřejmě tu teď budu trávit celý dny," mrkl Tom.
,,Jo? Až tak?" zasmála se znovu Allison.
,,Jo, je potřeba dát se zase do práce. Pauzy mám už dost. Navíc... beze mě by ani nezačalo vznikat nové cdčko. Někdo se vzchopit musí," udělal Tom ramena.
Allison jej po jednom lehce poplácala.
,,Tak to jo," pronesla. Svým počínáním získala Tomovu pozornost. Byl teď níž než ona, jak seděl na židli. Nevinně zamrkal.
,,Většinu práce prostě dělám já," zazubil se.
,,Proč mám takový pocit, že kdyby tu byl Bill nebo ostatní členové, o kterých mi vyprávěl, tak by to všichni viděli jinak?" přimhouřila Allison lehce oči podezřením, že se Tom až moc vychvaluje.
,,Achjo, já se prostě obdivu nedočkám," zasmál se naoko smutně a povolil ramena.
,,Prosím tě... Ještě ses nepředvedl, tak tě nemůžu obdivovat," zachechtala se Allison.
,,Však počkej, já tu něco vyšvihnu mezitím, co ty budeš leštit podlahu. Pak ti u společnýho jídla ukážu, s kým máš tu čest," zabouchal si Tom několikrát pěstí do hrudi.
Allison se jen zase zasmála. Zamířila do kumbálu pro kbelík, hadr, rukavice a nějaký voňavý saponát. Pořádně uklidit tyhle prostory už bylo vážně potřeba.

Charming cold #6

5. března 2017 v 20:17 | Shadow. |  Charming cold
Allison ani nevnímala, kolik minut stála naproti Michaelovi. Opět byla úplně mimo a se ztrátou ponětí o světě kolem sebe zírala na toho chlapa, kterého tolik nesnášela. Její tělo přestalo sloužit vždycky, když se cítila ohrožená. Téměř pokaždé nastal v jejím mozku jakýsi blackout z toho strachu, který cítila v jeho blízkosti. Jediné, na co se zmohla, bylo neustále držet nákupní košík mezi jejich těly. Při pomyšlení, že by se jí její ex znovu dotkl, měla husí kůži po celém těle a chtělo se jí zvracet.
Když si konečně dala nějakým způsobem dostatek odvahy, zhluboka se nadechla a rozhlédla se. Kousek od nich zahlédla pracovníka velkoobchodu, který vyndával nové zboží z palety. Tohle byla asi její jediná šance, díky které mohla utéct od Michaela a jeho děsivého vyhrožování. Zamrkala a podívala se zpět na svého ex, který se spokojeně usmíval, protože byl rád, že Allison dokázal pořádně vystrašit.

,,Prosím vás..." zavolala Allison na pracovníka. Lehce zvedla ruku nad hlavu, když se na ni mladý muž v zelené pracovní uniformě podíval, aby pochopil, že potřebuje jeho pomoc. Cítila na sobě Michaelův překvapený pohled.
,,Ano?" zeptal se pracovník a hned nechal své dosavadní práce. Mířil k oběma.
,,Pro tentokrát jsi možná vyhrála, ale věř, že se potkáme znova," sykl Michael a stiskl její ruku, kterou svírala košík.
Allison ihned s rukou ucukla a stáhla ji k tělu.
,,Potřebuju... potřebuju podat tuhle barvu," dostala ze sebe a ukázala na modrou plechovku v regálu, u kterého stála. Vrátila pohled k Michaelovi a čekala, co bude dělat.
,,Hned to bude," slyšela pracovníka. Popojela s košíkem dopředu a tím svého ex lehce popostrčila.
,,Ještě jsme neskončili," řekl jen a mířil k východu.

Allison pozorovala jeho oddalující se postavu. Své splašeně bijící srdce cítila až v krku. Sice se jí neskutečně ulevilo, že se konečně dal na úprk, ale to nic neměnilo na tom, že ji opět jejich setkání vykolejilo. Nepříjemně se potila, ale přitom se celé její tělo otřásalo strachy. Zase měla v hlavě ty myšlenky, že Michaela opravdu nikdy nesetřese ze svého života. Představa, že nikdy nedojde do bodu, kdy bude v klidu a ne tak roztěkaná v jeho přítomnosti, byla hrozně ubíjející. Proč? Proč před ním byla tak slabá?

,,Tady máte tu barvu," usmál se mile pracovník a vložil Allison do košíku plechovku, kterou po něm požadovala. Vyrušil ji z jejího utápění se.
,,Ehm... děkuju," poděkovala a přejela si dlaní po čele, aby setřela alespoň pár kapiček potu.
,,Je vám dobře?" zeptal se pracovník. Nemohl si nevšimnout toho, jak byla Allison bledá.
,,Ano. Moc vám děkuju, že jste přišel," pousmála se a opřela se o opěrku nákupního košíku. Rozjela se s ním uličkou. Chtěla co nejdřív najít Toma, který byl kdesi. Vydechla a na chvíli zavřela oči. Potřebovala se rychle uklidnit. Možná, že nakonec bude muset přeci jen vypadnout z tohohle města, jinak se své minulosti nikdy nezbaví a bude tím vším pronásledována napořád.

...

,,Allison," oslovil Tom Allison. Donesl poslední tašku z auta do obývacího pokoje. Neuniklo mu, že celou cestu v autě mlčela a byla zamyšlená. ,,Stalo se něco?"
Allison se na něj podívala. Vyndávala z jedné tašky plechovky natónované barvy určené pro nátěr v interiéru. Olízla si nejistě rty. Nevěděla, jestli Tomovi má říct, co se v obchodě událo.
,,Proč se ptáš?" zeptala se a sklouzla pohledem zpět do prázdné tašky, kterou začala skládat.
,,Celou cestu v autě jsi promlčela. Musíš jít? Klidně běž, nebudu tě tu držet," odmlčel se Tom. Chopil se další tašky a začal z ní vyndávat rychle věci, které koupil.
,,Né... nemusím nikam jít," řekla hned Allison. Vydechla.
,,Takže se něco stalo," konstatoval Tom, aniž by jí znovu věnoval pohled.
,,Michael se stal," zamumlala a donesla složenou tašku do chodby, kde ji uklidila do komody.
Tom se za Allison otočil. Mračil se.
,,Psal ti nebo... co?" zeptal se. Pozoroval, jak se vrací s rukama zabořenýma hluboko ve svých vlasech. Vypadala zoufale a nešťastně. Několikrát si promnula rty, než zase promluvila.
,,Narazila jsem na něj v tom obchodě," odpověděla a posadila se do křesla. Dlaní sjela po svém temeni na krk a přivřela oči, když jej lehce promnula.
,,Cože? Kdy?"
,,Když jsi byl pryč, domlouvat převoz nábytku a tak," vydechla znovu Allison. Podívala se na Toma. Stále měl ten zamračený a nabroušený výraz ve tváři.
,,Něco na tebe zkoušel, říkal ti něco hnusnýho?" zeptal se.
,,Prostě jako vždycky... Zase mě jen upozornil na to, že před ním neuteču. A myslím... myslím, že má prostě pravdu," vydechla opět Allison. Schovala na chvíli obličej do dlaní. Nebrečela, jen si zas a znovu potřebovala dodat vnitřní sílu.

,,Jak jsem říkal, měla bys jít na policii," podotkl Tom trochu odměřeně. Neviděl rozumnou cestu v tom, že bude Allison mlčet a prát se s něčím takovým sama.
,,Není to tak lehký," zašeptala.
,,I tak si myslím, že je to dost lehký na to, abys šla na policii," řekl.
,,Nemám proti němu žádné důkazy. Jsou horší případy, kterými by se policie měla zabývat," zakroutila Allison hlavou. Podívala se do země. Oba dva mlčeli.
,,Jestli ti to pomůže, můžeš tu dlouhodobě přespávat," řekl Tom po chvíli. Setkal se s jejím překvapeným výrazem. ,,No co. Stejně tu pracuješ. A tady je pokojů dost. Můžeš si doma vzít své věci a nechat si je prozatím tady. A když sem přijde, jak jsem už říkal, něco si vyslechne ode mě."
,,Myslela jsem si, že Bill je ta hodnější a lidštější půlka," pousmála se Allison.
,,Však je. A taky kdyby tu byl a tohle věděl, vyšiloval by a určitě by tě domů nepustil, to mi věř," zasmál se hořce Tom, ,,ale teď tu není a nevidí, jakej vyděšenej výraz pořád máš. Já jo, takže ti to nabízím já."
,,Děkuju, Tome. Vážně," řekla Allison upřímně a podívala se Tomovi do očí. Byl to zvláštní okamžik. Zase mezi nimi bylo cosi, jako v ten večer, co se oba trochu opili a ona si v duchu řekla, že je Tom atraktivní muž. Jakési napětí, nepopsatelná vibrace.
,,Není problém. Potřebuješ bejt sama nebo se vrhneme na to malování?" zeptal se.
,,Jdeme malovat," řekla Allison rozhodně a vstala z křesla.
,,Dojdu nám pro nějaký mý starý trička, ať si nezmažeme oblečení," mrkl Tom a vydal se k sobě do ložnice.

Allison zatím přichystala bílou barvu, kterou budou potřebovat na zakrytí staré barvy, jež měl Tom ve své ložnici. Kýbl s bílou tekutinou pořádně promíchala starší vařečkou, kterou našla v kuchyni. Sama si několikrát bílila pokoj, když byla mladší nebo prostě pomáhala svým rodičům, když oni malovali, takže to pro ni nebyl problém ani něco, co by nikdy nedělala. Jo... rodiče. Kéž by stále byli mezi živými, pomyslela si. Možná že by vše v jejím životě bylo jednodušší.

...

,,Nechceš taky pivo?" zeptal se Tom, zatímco si rozdělával láhev a hned se napil, jakmile sundal ostrou zátku. Spokojeně vydechl po pár locích.
,,Ne," zasmála se Allison a setřela hadrem poslední kapičky barvy z linolea. Tomova ložnice byla kompletně vybílená i znovu vymalovaná barvou, která se nejvíc hodila do interiéru.
,,Zvládli jsme to na jedničku," konstatoval Tom a podíval se na svůj mobilní telefon, kolik je vůbec hodin. ,,Za deset minut dvě. To je krásná práce," dodal.
,,Jo, jsem utahaná jako kotě," povzdechla si Allison a narovnala se. Trochu si na místě protáhla záda i krk.
,,Jsi pěkná silačka. Zvládnout utáhnout postel nebo komodu... tomu říkám ženská," mrkl Tom a poplácal Allison po zádech jako nějakého parťáka na pivu, když kolem ní procházel. Jen na něj lehce vykulila oči a zamířila do koupelny, kde pečlivě vymáchala špinavý hadr od barvy.


Tom postupně odnesl před dům odpadky po malování a uklidil do skříně věci, které předtím potřeboval. Zmačkal veškeré noviny a kartony, jež měl po kouskách sem tam přilepené na linu jako ochranu, aby ho tolik nezašpinil svým malířským uměním. Místnost byla jako nová, což bylo přesně to, co si přál. Sám se cítil docela unavený. Otevřené pivo, které ještě popíjel, ospalé náladě jen přidávalo, ale rozhodl se novou ložnici nafotit svému dvojčeti, aby mu fotografie poslal mailem do Evropy. Měl potřebu se takovou změnou ihned pochlubit. Začal si povlíkat postel, což bylo to poslední, co scházelo, aby ložnice byla kompletně vybavená a připravená pro klidný spánek. Tom si byl jistý, že dneska se mu bude spát mnohem líp než předchozí dny. Konečně totiž nebude zírat ve tmě po místnosti a vybavovat si různé situace a různé okamžiky, které mu jen bránily v tom, aby se posunul dál a byl zase jednou šťastný.

Kam dál