and here we are again

25. dubna 2017 v 10:00 | Shadow. |  Realita

No... kde začít...

Když jsem včera seděla u otevřeného Wordu a snažila se z plných sil vymyslet další díl, došlo mi, že bych to asi vážně měla konečně vzdát úplně. Přemýšlím nad tím zas delší dobu, možná tak měsíc? Nevím...
Psaní mě neskutečně baví, jenže bohužel nemám nápady. Vždycky mě napadne jedna, dvě scény, pro který se neuvěřitelně nadchnu a mám chuť vypsat si prsty, ale v ten moment mi nedochází, že je to nárazový, bohužel ne dlouho trvající. Začnu něco psát a po pár dílech nemám další děj, nemám další uzdičku, které bych se chytla, nemám super myšlenky, díky kterým bych dokázala vymyslet něco smysluplného. A tolik mě to štve...

I když jsem se snažila nastolit si řád, určit si dny, kdy si k psaní vážně sednu a prostě budu psát, na moji nefantazii to prostě nefunguje. Nemám nápady, nemám tu jiskru. A jelikož jsem poslední díly začínala být lehce znechucená tím, že se do toho psaní nutím, že mi to nejde od rukou jako básnička, nastal znovu, a tentokrát už naposledy, ten čas, abych řekla, že s tím končím.


Děkuju moc za komentáře, které jste mi napsali. Byli jste moc hodní. ♥


Vážím si jich a hodně mě mrzí, že jste sem chodili a čekali na další díly, které jsem nebyla schopná psát často tak, jak byste si přáli. Mohla bych ten blog beze slova smazat, ale já si vaší návštěvy vážně vážím a za vaše komentáře neskutečně děkuju, takže by mě hlodalo svědomí, kdybych to tu bez nějaké zmínky proč smazala.

Jelikož se ale tohle stává už, tuším, po třetí, sama musím uznat, že nemá cenu říkat, že se vrátím nebo tak něco. Rozumně uznávám, že to už by bylo vážně strašně trapný. :D

Ještě jednou moc děkuju za vaše ohlasy. :')

Shadow.

 

Kam dál

Reklama